… “Ať provází vás, Mistře.” Tak přesně takhle by mohlo vypadat naše loučení s Leničkou masochistkou po každém tréninkovém dni v uplynulém měsíci. To, co se totiž ze začátku jevilo jako super obzvláštnění mých tréninků (ano, mluvím o systému 10×10) se proměnilo v solidní záhul (nebo spíš noční můru? 😅). Po letní “rýsovací” fázi jsme přemýšlely nad systémem, kterým bychom vyplnily mezeru před plánovanou objemovou fází, nechtěly jsme do ní skočit ihned po prázdninách. A v tu chvíli Leňu napadl právě systém 10×10 (na každou partii měl být jeden cvik a pořadí cviků se ideálně mělo týden co týden měnit). Asi nemusím moc vysvětlovat, o co se v tomto systému vlastně jedná, zkrátka a dobře – každý cvik je prováděný v 10 sériích po 10 opakováních. Tento systém by se měl cvičit ideálně 5 týdnů, a je při něm velice důležité vhodně nastavit inicializační váhy prováděných cviků, ty se totiž budou s každým dalším týdnem navyšovat. A navyšování by mělo být ideálně konstantní, čili pokud 2. týden navýším všechny váhy o 5 kg, měla bych tímto tempem pokračovat až do konce plánu.
A jak to vypadalo v praxi u mě? Nejprve jsme chtěly mít systémem 10×10 pouze jeden vybraný cvik v daném tréninkovém dni – bály jsme se totiž, že to bude časově příliš náročné. Ale pokud s Leňou v něčem vynikáme, tak je to překonávání sebe samotných (jak v počtu opakování, tak v délce pauz a tréninků). Takže jsme se rozhodly pro tento systém u všech cviků, ve všech tréninkových dnech a na všech partiích. Do posilovny jsem chodila 5x týdně, pondělí – středa – pátek jsem mívala vršky (standardně zachováváme pořadí partií prsa, záda jako první a biceps, triceps, ramena točíme podle konkrétních cviků), úterý a čtvrtky jsem potom měla nohy, a i zde byl zachován stejný systém. První týden jsem si myslela, že se snad z Leniny strany jedná o nějaký vtip, že je to všechno strašně jednoduché. Moc dobře si totiž pamatuji tlaky s JČ v sedě na ramena, které jsem provedla právě daným systémem a pak se hecla ještě na 100 opakování v kuse. Takže jsem samozřejmě měla další týden tendenci všechny váhy adekvátně napálit. Leňa mě však upozornila, že bude hůř, a já se rozhodla pro umírněnější přidávání vah (kromě legpressu, tam to prostě ty hnáty musely odtahat i kdyby nevím co). A víte co? Dneska jsem měla poslední dva tréninky (včera jsem na nohy zaspala) a už jsem strašně ráda, že je to za námi! Nejen, že jsem si uvědomila, že mám problém napočítat do 10 (respektive počítat opakování + série zároveň), ale opravdu to začínalo být k pos*ání. Jelikož s Leňou cvičíme obě (já ráno, ona večer), tak se nám únava zdvojnásobuje, protože člověk musí zvládat stejný trénink ještě jednou, i když pouze jako spotter. A myslím mluvím za obě, když řeknu, že naše těla nám to dávají už pořádně sežrat.
I z toho důvodu jsme se rozhodly pro relaxační / rehabilitační týden. Ještě přesně nevím, co to v praxi bude znamenat, ale modlím se, aby to byla příprava těla na objemovou fázi, která rozhodně nebude procházka růžovou zahradou. Pokud nám totiž systém 10×10 v kombinaci s našemi dosavadními zkušenostmi / výsledky něco ukázal, tak to, že 3-5 sérií, které jsou pro objemovou fázi tak typické, je opravdu málo, že nám ty svalíky začínají trpět právě až při té 4., spíše 5. sérii. A proto jsme při jednom takovém tréninku vymyslely systém individuální objemové fáze, od kterého máme velká očekávání. Tento systém jsme dnešním dnem doladily k dokonalosti, a pokud se osvědčí jako funkční, rozhodně v něm hodláme pokračovat a posunout ho mezi ostatní smrtelníky. 🙂 Zatím si ho však nechám pro sebe.
To je z mého fitness deníčku asi vše, mám sice hlavu plnou myšlenek (as always), takže bych byla schopna psát dál a dál a dál, ale jednak si myslím, že by vás to unavilo (navíc mi ty myšlenky lítají hlava nehlava), a druhak to sem asi úplně nepatří. I když posledních pár dní si solidně pohrávám s myšlenkou pravidelnějšího příspívání právě sem na blog i jinými věcmi, než je cvičení. Mám hlavu plnou plevelu a potřebuji ho někam ventilovat, na druhou stranu bych chtěla, aby to pro ty z vás, kteří mé kecy a prdy čtete, bylo alespoň trochu přínosné. Proto pokud máte nějaký námět, o kterém bych se mohla rozepsat, sem s ním (respektive na IG do zpráv). 🙈 Já osobně si zatím říkala, že bych sem chtěla přispívat také stravováním, konkrétně tipy na lowcarb jídla (protože stále pokračuji v LCHF stravování) a klidně i něčím osobnějším, např. mým milovaným designem / IT sférou / Apple úchylkou, nebo prostě jen nějakým random shitem typu “potřebuju to dostat ze sebe a na IG / FB se to úplně nehodí“. Ruku v ruce s tímto rozšířením by šel také redesign blogu, nad kterým sedím už pár dní (aneb když designér hledá něco, co je pouze a jen v jeho hlavě 🙄) a časem, who knows, třeba i YouTube videa? 😅 Dejte mi vědět, co si o tom myslíte, sama tuto hádanku totiž nerozluštím. 🤷♀️
A perlička na závěr (aneb Gábi se vám otevírá):
Miluji Star Wars!! Miluji ten příběh, postavy, atmosféru, kostýmy, … Bývaly doby (a není tomu tak dávno), kdy jsme si s kamarádkou vymýšlely postavy, kterými bychom chtěly být. Každá postava měla své jméno a svůj životní příběh, dokonce i vzhled a kostým. Tehdy jsem si strašně přála se probudit a celý tento smyšlený příběh prožívat. Až tak mě tato série pohltila. Ale stejně tak mě pohltil i tajuplný svět Harryho Pottera. I když už teď na filmy moc nekoukám (samotnou mě to prostě nebaví, navíc mám tendenci u nich jíst 😆), tyto filmy (+ filmy o superhrdinech 😍) jsou moje stálice, na které se kouknu vždy a ráda. A když si tak zpětně vybavuji tyto chvíle, jsem opravdu ráda za dětství bez mobilních telefonů a instantního přístupu k internetu. Tehdy jsem byla značně kreativní. A zřejmě právě tehdy bylo zaseto semínko mého současného, cílevědomého já, které dokáže vše, co si zamane. 💪
Teď už se mějte famfárově a krásný víkend!
xoxo, Gábi
Napsat komentář