Summertime sadness

A je to tady ! Léto nám končí (zamáčkněte slzy) a blíží se moje nejoblíbenější období roku – podzim. Miluji ho! ❤️ Ty teplé barvy, azurová obloha, sluníčko, a teplota tak akorát. A nebo opačný případ – déšť, déšť a zase déšť. ☺️ Nic proti létu, ale pokud člověk nesedí permanentně někde u vody, tak jsou ta vedra naprosto úmorná. A podzim je takovým krásným kompromisem mezi slunečným počasím a přijatelnou teplotou. 🤗 Podzim, respektive září, je pro mě také synonymem dobrého jídla a pití. A jelikož jsem Moravačka s kořeny ve vinařských oblastech, tak mám opravdu dost blízko k vínu. 🍷 Čili stejně jako miluji podzim miluji i víno (a burčák). Ale co se mi na tom všem líbí ještě více je ta atmosféra, když se sejdete nad dobrým vínem a jídlem s přáteli, a řešíte vše možné a nemožné. Nicméně to není to, co bych chtěla v dnešním reportu probírat, jen si myslím, že není od věci se vám trošku otevřít i z toho osobního hlediska – snáze pak pochopíte souvislosti a má rozhodnutí. 😇

Tento rok je pro mě konec léta a příchod podzimu ve znamení ukončení diety a “rýsovací” fáze. Osobně tuto fázi nepovažuji za rýsovací (proto ty uvozovky) – i když jsem měla snížené kalorie, nepodstupovala jsem dvoufázové tréninky ani hodiny a hodiny nesmyslného cardia (z toho už jsem se vyléčila). A že mi Leňa nastínila, jak by skutečná rýsovací fáze pod jejím vedením vypadala. Upřímně – děkuji, nechci. 😅 Takže pro mě tato dieta byla spíše ve znamení shazování přebytečných tukových zásob a přípravě na podzimní objemovou fázi, ne vysekávání svalů na prach. 🙈 Pokud mě sledujete delší dobu, nebo spíše pokud čtete i popisky mých fotografií, víte, že jsem od února na nízkosacharidovém stravování. Osobně se nepovažuji ani za tukový ani za bílkovinový typ. Sacharidy jako takové mi nijakým způsobem nevadí. I když, jak se to vezme. V tomto okamžiku dochází k rozporu mého těla a mozku. Protože zatímco hlava by byla ochotná doslova sežrat všechny sacharidové potraviny, které najde, tělu se to nelíbí. Konkrétně mé kůži se to nelíbí (žaludek a střeva mám vytrénované a můžu sníst téměř cokoliv a v jakémkoliv množství maximálně s nějakými malými prdíky 🙊). Protože pokud na něco poslední dva roky trpím, tak je to stav mé kůže.

Akné na mých zádech a hýždích bylo den ode dne horší a já už opravdu netušila, kde by mohl být problém. Podstupovala jsem různé detoxy v podobě zelených nápojů, vysazování mléčných výrobků, atd. atd. Nic. A i když jsem ze všech stran slyšela takové ty standardní babské plky o tom, jak si dají čtvereček čokolády a mají z toho hned pupínek, byla jsem vůči tomu hluchá. 🙄 Jak by totiž čokoláda mohla vytvořit pupínek. No čokoláda sama o sobě nee, ale cukr je prevít. A nejen cukr. S ohledem na moje kožní problémy také sacharidy. A tak jsem se rozhodla jít alternativní cestou a vzdát se na nějakou dobu právě jich. Nejen, že jsem se v této fázi cítila dobře, neboť jsem nebyla zavodněná a to se mé hlavě líbilo, ale akné na mých zádech a hýždích polevovalo. Jasně, flekatá jako 🐆 jsem pořád, s pigmentem mi totiž ani strava nepomůže (za to chemický peeling ano, takže vítej prázdná peněženko). Na druhou stranu nepolevilo pouze akné – odezněly mi také menstruační bolesti, zlepšila se projevy celulitidy, snížila se únava, atd. ☺️

Co už jsem tak pozitivně nevnímala byl nárůst váhy a tukových zásob. Asi moc nemá cenu vysvětlovat důvod, zkrátka tuky = vyšší kalorie = vyšší příjem. A když ze všech stran slyšíte, že na nízkosacharidové stravě jíte dosyta (a tudíž si nemusíte nic monitorovat), ale váš apetit je opravdu velký, tak snadno přesvihnete svůj stanovený denní příjem. Takže jsem něco přibrala. No a z toho důvodu jsem se rozhodla pro dietu. Nastoupila jsou do ní začátkem července (konkrétně 9. 7. 2017). V plánu bylo vydržet v ní 4 týdny s tím, že budu mít snížený příjem kalorií způsobený nižším příjmem tuků. Makroživiny jsem měla rozplánovány asi následovně: 130 g bílkovin, maximálně 50 g sacharidů a 70 g tuků – nechtěla jsem jít do extrémního kalorického deficitu, protože znám svoji hlavu a vím, že se snadno vzbouří. Ale touha po rychlém úbytku tuku byla silnější. A když mi pak jedna dobrá duše nasadila do hlavy brouka v podobě vysoko-proteinového půstu, rozhodla jsem se, že to ve své modifikované podobě zkusím. Což v praxi znamenalo cca 200-250 g bílkovin, maximálně 50 g sacharidů (ideálně méně) a maximálně 30 g tuků.

Nejprve jsem se nízkých tuků bála, ale pak jsem zjistila, že úplně zbytečně. Vysoké bílkoviny mi vyhovovaly, měla jsem pocit, že jím opravdu hodně. Ale vysoké bílkoviny na vegetariánské stravě v kombinaci s nízkými tuky a sacharidy nejdou tak úplně dohromady. Protože jak tvaroh, tak sójové produkty, mají sacharidů poměrně dost. Čili jsem se rozhodla zařadit na nějakou dobu i maso (obzvláště kuřecí) 🙊. To se mi stalo osudným, neboť jsem z něj chytila střevní chřipku. Takže pár dní na jogurtech a vysokoprocentní čokoládě v těsné blízkosti záchodové mísy a moje postava byla připravena na závodní prkna. 😅 Samozřejmě sranda, ale takto ploché břicho jsem nikdy neměla. 🙈 A právě to mě motivovalo k tomu setrvat na dietě o něco déle, než jsem původně zamýšlela. Slavnostním zakončením dietky měla být rodinná dovolená, na kterou se nakonec nejelo (a možná ani nepojede), ale ve finále mi to nevadilo právě kvůli all inclusive programu a velkému množství nástrah v podobě sacharidového jídla.

Takže svoji dietku slavnostně zakončuji právě dnes, 1. září 2017. A přichází to v naprosto vhodný okamžik, neboť mě čeká svatba a moře jídla, které do mého jídelníčku opravdu nesedí. Ale co, říkám si, že když mě to nezabije, tak mě to posílí. 💪 Na prkna se nechystám, jestli něco naberu neřeším, protože už takhle jsem se svojí postavou více než spokojená, a navíc mě čeká objem (a tam něco málo přiberu tak či tak). Jediné, co mi bude vadit, bude opět ta zavodněnost a rozhašení metabolismu. Dietu ukončuji s váhou cca 69 kg, procento tělesného tuku si úplně netroufám odhadovat, neboť jsem stále odkázána na naši posilkovskou váhu Tanita, a ta úplně přesná není. Ale tipuji to na nějakých cca 14 %. Co se centimetrů týče, tak jsem nejvíce shodila přes hýždě (dolů šly nějaké 3-4 cm, aktuálka 98-99 cm 😜), stehna naopak pohubla pouze o 1 cm (měřeno v nejširším bodě, aktuálka 58 cm), a pas zůstal stejný (71 cm). Vizuálně mi nejvíce shodila stehna v oblasti nad koleny, takže nohy působí štíhlejším dojmem a kvadráčky jsou definovanější. Stále mě ale zlobí tuk, nebo spíše povolená kůže, na vnitřní straně stehenní. A co se velkého úbytku tuku na hýždích týče – už mě to ani netrápí (ale bylo tomu tak). 😇 Jednak vím, že ho zase byť v malém množství při objemovce naberu (protože mně se prostě tuk usazuje nejdříve v této partii), a druhak mi jeho aktuální velikost a tvar vizuálně sedí ke štíhlejším nožkám. 🙊 A stejně jako jsem shodila přebytečný tuk na spodních partiích, pohubla jsem také v horní části těla (paže, ramena, i ta prsa šla dolů), tuk na bříšku se také zdá býti menší. Fotky dnes ale nečekejte, jsem nafouklá jako plynová bomba, navíc jsou všechny z průběhu diety na mém IG. 😇

Sečteno podtrženo – dietu hodnotím velice pozitivně, přebytečný tuk šel dolů, svaly zůstaly zachovány a moje postava je relativně ucházející (stále si přijdu jako záchodový pavouk a vytrvalostní běžec než člověk, který v gymu zvedé těžké váhy, navíc – ukažte mi bodybuildera 100% spokojeného se svojí formou 😆). Ale chci VÍC. Chci VĚTŠÍ svaly, PEVNĚJŠÍ postavu a ještě NIŽŠÍ procento tuku. Ale ten teď nechám spát a budu se soustředit právě na to budování dalších svalů. ☺️ Objemovku plánujeme začít za dva/tři týdny, do té doby si chci ustálit kalorický příjem alespoň na bazálním metabolismu (v dietě jsem byla drtivou většinu pod bazálem), spíše ale výš. A v objemovce pak jít do mírného kalorického nadbytku. A co se maker týče, tak zde bych ráda zachovala přes týden vyšší množství bílkovin a nižší množství tuků s tím, že o víkendech si budu zkoušet různé nízkosacharidové mňamky a makra až tak řešit nebudu. Bláznivé? Možná, ale mně vyhovující, a to je hlavní. 😊 Co se z toho vyklube, to uvidíme. Na mém Instagramu vás budu průběžně informovat, a nově můžete očekávat také ukázky/recepty mých #lowcarb jídel, protože si s tím plánuji ještě více hrát. 😜

Pokud jste dočetli až sem, gratuluji (a posílám virtuální pusu jako vděk)! Je toho hodně, vím, mám však hlavu plnou myšlenek, a toto je můj způsob ventilace. Mějte se famfárově!

xoxo, Gábi Gábi ❤️

1.9.2017 Add Comment

Despacito …

Slowly … Pomalu … Aneb předsevzetí, které si dávám do dalších měsíců. Mnozí z vás jsou na mém Instagramu kvůli fotkám, které přidávám, a za to vás nemůžu obviňovat, vždyť o tom ta sociální síť taky je. Najdou se ale i tací, kteří sledují i moji #bodyunderconstruction cestu a pozorně čtou popisky, které k fotografiím přidávám. Ale jelikož opakování je matka moudrosti, začnu takovou menší rekapitulací. 🙃

Můj život se v poslední době odehrává víceméně na třech místech: můj domov – moje práce – moje posilovna (ooo ano, Old Style Gym Brno, kdo by nás chtěl navštívit 🤗). Na nic ostatního není čas. Respektive, člověk má čas na vše, na co si ho chce udělat, čemu stanoví prioritu. A mojí prioritou jsem aktuálně já sama. Sebestředné? Nikoliv. 😊 Pokud jsem se v minulosti z něčeho ponaučila, tak jsou to právě ty chyby, které jsem dělala. A díky nim jsem si uvědomila, že každý člověk by měl mít na prvním místě opravdu sám sebe a svoje potřeby. Tím nechci říct, že půjde přes mrtvoly, ale že se nebude upozaďovat a bude se rozhodovat hlavně s ohledem sám na sebe, ne na ostatní. Je to těžké, občas i bolestivé, ale ve finále je to to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. ☺️ A tak se stalo i u mě, že jsem se vyšvihla na nejvyšší příčku svých priorit.

A co to pro mě vlastně znamená? Ve finále se nic moc nezměnilo, a ani se měnit nebude (ale dramatický začátek byl potřeba 😃). Respektive – chci zvolnit. Aktuálně bodybuildingem a posilovnou žiji. Naše Old Style Gym je pro mě místo, kam chodím, když jsem smutná / veselá / naštvaná, nebo prostě jen tak. Někteří si budou klepat na čelo, někteří to pochopí. Ale já se zde opravdu cítím skvěle. Nemám zkušenost s jinými posilovnami (to na rovinu), ani nechci mít, OSG se pro mě stala druhým domovem. A za to vše může hlavně skvělá parta lidí a atmosféra, která v posilovně panuje. A taky to, že si můžete pustit na plné koule nějaký zcestný song (třeba Pudi pudi nebo Trololo song) a vyblbnout se do syta, aniž by vás za to někdo soudil. 😇 A to je přesně to, co se mi na OSG líbí. A proto taky posilovnu vypouštět nechci, to vůbec.

Jen už nebudu cvičit 6x týdně. Možná ani 5x. 😈 Čím více cvičím s Léňou, tím více si uvědomuji důležitost krátkých pauz a nějaké doby tréninku. Upřímně už mě ani nebaví cvičit déle než 1 hodinu, a sobotního legdaye, který mi díky navolenému počtu opakování a množství cviků zabírá cca 1,5 hodiny, se díky tomu děsím jako čert kříže. Osobně v takovém cvičení neshledávám ani efektivitu, ani potěšení, a navíc je to pro moje poslední dobou velice namáhané tělo opravdu únavné a vyčerpávající. A proto se ze mě do budoucna stane úplný submisiv a hodlám se svěřit kompletně do Leniččiných odborných rukou. Tzn., že už nebudu praktikovat žádné mimotréninkové legdaye či cardio – pokud jsem něco za dobu, co cvičím, pochopila, tak to, že jedním dnem bez cvičení gainy nezničím, stejně jako se moje tělo záhadně nezmění, když zařadím jeden tréninkový den navíc. Chci se teď mnohem více soustředit na regeneraci (a relax v posteli), rehabilitaci (fixování asymetrií těla, které vznikly právě zvedáním těžkých vah), zlepšování kondičky (sprintíky 😻, koneckonců, ty Under Armour botky jsou na běh 😅), stravu a volnočasové aktivity (= učení se).

Asi nemá cenu rozepisovat se o tom, jak se chci učit JavaScript, a některý z jeho frameworků, abych se v budoucnosti mohla živit i jako programátor, to bude zajímat pravděpodobně jen geeky nebo ajťáky. Takže tu máme téma č. 2 – hned po cvičení chci totiž upravit i své stravování, které, jak víme, je alfou omegou celého bodybuildingu. 🙃 Aktuálně jsem se reverzní dietou vyšplhala na nějakých 2.000 – 2.100 kcal, což je nejvíce, na kolik jsem se za celý svůj život dostala. A stále pokračuji v lowcarb stravování – nějak mi to již delší dobu vyhovuje a cítím se na něm opravdu dobře. Ale navýšení energetického příjmu vedlo k roztažení mého žaludku a v kombinaci s velkým energetickým výdejem také k častému přešvihávání stanového denního příjmu. Takže hello tůček na bříšku. 😔

No a proto budu v následujících pár týdnech zase v minicutu – nechci to přehánět a jít pod bazál, proto si kalorie krouhnu rozumně, cca o 300 kcal. A aby mi tato minidietka šla dobře a nic ji nenarušovalo, rozhodla jsem se zbavit všech neřestí, které mi způsobovaly chutě a vedly k mým nočním návštěvám ledničky – abyste rozumněli, vždy, když se v noci probudím z fáze hlubokého spánku, dostanu strašný hlad (nebo chuť?) 🙄 – takže do záchodu letělo třeba i moje milované arašídové máslo 😭. A poručila jsem si, že nákup dalších máslíček bude možný až jako odměna za úspěšnou minicutí fázi. Takže jsem strašně zvědavá, jak se s tím poperu, ale mohlo by to vést ke zlepšení mé stravovací disciplíny – ostatně na vytvoření návyku prý stačí 21 dní.

A celá tady ta minicutí fáze přichází opět vhod, protože další tréninkový plán bude tak trochu rýsovací – s Leňou tento pojem nemáme rády, protože objem a silovka forever, ale již pár týdnů stagnuji na vahách, takže to bude to nejlepší, co můžeme aktuálně  pro můj budoucí vývoj udělat. A proto ani nebude potřeba tolik jídla (snad 😁). Takže léto pro mě bude spíše ve znamení zvolnění, odpočinku, klidu a míru jak na domácí, tak na posilovací půdě.

No a od podzimu jedeme opět bomby! Vyšší váhy, větší objem, zkrátka bomby! I proto je potřeba si řádně odpočinout a připravit se na to. A na co se těším nejvíce? Samozřejmě na legdaye! Jak dnes sama Leňa řekla, je potřeba to uchytit úplně jinak – krátce, intenzivně, zábavně a hlavně EFEKTIVNĚ! A když si vezmu, kam byla schopna posunout moje vrchní partie za půl roku, tak jsem opravdu zvědavá, kam za tu dobu posune můj podvozek. Cílem je zaměřit se na partie, které mi matička příroda dala do vínku, tzn. využít potenciál kvadricepsů a hýždí. Protože každá žena by měla mít tu svoji signaturu, a tou mojí jsou jednoznačně silné nohy! A tomu hodláme jít naproti. 😏

Tak jak vždycky píši, #staytuned, bude to veeelkééé. 🤗

Gábi

 

 

7.7.2017 Add Comment

Přes 1000 followerů?

Jakože vážně? Už přes 1.000 followerů na mém instagramovém účtu? 😱 Pro někoho moc, pro mě naprosto unreal číslo. A to jakože fakt. Jak jsem již psala ve srovnávacím příspěvku na IG, když jsem si svůj účet před nějakým tím pátkem zakládala s cílem tzv. fitness motivačního deníčku, nikdy by mě nenapadlo, kam až by to mohlo vést. Pravdou je, že jsem chytla jakýsi druhý dech a poslední dobou mě IG fitness komunita vážně baví. Hlavně proto, že tam nacházím čím dál zajímavější tváře, které mi jsou velkou inspirací. 😇

A i díky tomu ve své snaze nepolevuji, ba naopak, makám čím dál víc. 💪 Již jsem podnikla pár opatření, které mi v této snaze snad vyjdou vstříc – jako například předsevzetí, že víkendy opravdu pracovat nebudu a budu je mít vyhrazeny čistě jen pro sebe a rodinu, do které řadím i blízké přátele. Toto rozhodnutí padlo na základě minulého týdne, kdy toho všeho bylo zase nějak moc (bohužel jsem v určitých situacích až moc hodná a někteří lidé toho zneužívají). Ale nevadí, stále se učím, a jsem za tyto životní lekce vděčná, protože mi ucelují pohled na svět a neustále mi říkají, jak se v jakých situacích zachovat. 🙏

Minulý týden byl také hodně vypovídající ohledně mého fitness deníčku. 🤔 Tělo mi opět dalo najevo, že ho až tak dobře neznám, a že adekvátní množství kalorií nestačí. I přesto, že jím aktuálně na své poměry dost (přes 1800 kalorií), jsem byla během tréninků unavená, a to mělo za následek moje potréninkové cheatování arašídovým máslem (hlava nevydržela a denní příjem se zvyšoval), což by mi za normálních okolností nevadilo, kdybych nebyla v reverzce a nesnažila se o jejich postupné navyšování s co nejnižším přírůstkem tuku. Takže co se nestalo – lalok na břiše se mírně zvětšil a procento tuku v těle + váha také. Hmm, ale co už no, jednou jsme dole a jednou nahoře, a moje hlava si se mnou občas dost hraje. A co si budeme povídat, nízkosacharidové stravování by sice pro člověka zatíženého na ořechy mělo být snadné, ale jen do chvíle, než se vám opět začnou sbíhat chutě na pečivo (ještě že ale existuje tolik lowcarb variant, díky Janině za Cukrfree kuchařku). 😅

Ale čert vem stravování, vím, že je to sice základ, ale stále si říkám, že žijeme jen jednou, takže co mě nezabije, to mě posílí, a o to víc se můžu “vybít” v gymu. 💪 No a co se týče mého tréninkového plánu, ještě týden (nebo dva) budu mít stejný plán jako doposud. Musím říct, že dny, kdy cvičíme vršek, už jsou pro mě značně vysilující – ono dva cviky na každou partii se prostě projeví, a kór, když oba cviky cvičíme se stejnou váhou. A každý trénink pronáším památnou větu: “Víc už nedám, toto je můj strop.” – z čehož mě ale rychle vyvede Lenička, která mi nižší váhy nedovolí. A jsem za to ráda, protože vidím, že tady toto přednastavení mám opravdu jen v hlavě a moje tělo je schopno mnohem, mnohem vyšších vah, než si myslím. Proto jsme tento měsíc pokořily pár rekordů, např. na benchi, kde jsem aktuálně na 52,5 kg (pro mě docela rozdíl, dlouhou dobu jsem stagnovala na 45 kg) nebo u bicepsového cviku, kde jsem na 14 kg jednoručkách, což je moje prozatímně nejvyšší váha. 😇

A co ty slavné legdaye? U těch se mi opět potvrdilo, že si můžu stáhnout jakýkoliv plán na světě a mít ho za to nejlepší pro moje nohy, ale v okamžiku, kdy přijde Leňa se svým sado-maso hadraplánem, se všechno mění a já tyto plány můžu zmuchlat do kuliček a vyhodit. Měla jsem na ni jeden jediný požadavek – objemový plán na spodní část těla 2x týdně s tím, že na každou partii chci alespoň jeden cvik, s čímž mi Lenička vyšla vstříc. Ale trošku opomněla, že moje váhy a její plán nejdou dohromady – je totiž zastáncem o mnoho nižších vah, než které na nohy využívám já. A tak tu máme např. v úterý slavné sumo dřepy, její systém = 8 sérií po 10 opakováních (představa, že to budu cvičit s 20 kg, ha ha), moje opravdová váha = olympijská osa + 40 kg v kotoučích. A v tuto chvíli jsem za svoji tvrdohlavost opravdu ráda, protože toto kombo mělo za následek to, že se mi rapidně zvýšila kapacity na dřepy, a tudíž už nepotřebuji opasek (maximálně v posledních sériích, kdy už fakt nemůžu). 💪🙈 A opět zažívám stavy, kdy mám problém sednout si na záchod. A i přesto, že tyto plány miluji, se s nimi budu muset za týden rozloučit, aby si moje nohy příliš nezvykly a pracovaly tak, jak chceme. Ale v hlavě už máme namyšlený nový systém, který by mohl být ještě účinější, ale o mnoho větší makačka, takže uvidíme, co do léta ještě zvládneme. 😊

A pokud se někdo z vás ptá, k čemu všechna ta snaha, jestli se snad nehodlám postavit na prkna, tak moje odpověď zní – a proč ne? Na prkna se opravdu nechystám, ale nevidím smysl chodit do posilovny a šolichat se tam neustále se stejnými váhami či cviky, jako to dělají někteří naši návštěvníci. 😩 Jelikož znám cenu času, tak by to pro mě bylo naprosto kontraproduktivní, a já z té hodiny a půl, kterou cvičím, chci vyždímat maximum a chci to úsilí na sobě co nejdříve vidět, protože to je ta největší motivace, která mě žene dopředu a nutí mě být každým dnem lepší a lepší. A řekla bych, že se to vyplácí. ☺️

 Asi bych připsala ještě něco dalšího, ale myslím si, že na fitness post je toho už moc, tak si svoje dojmy a radosti nechám na příště. 🙈

Mějte krásný zbytek víkendu! 💛

xoxo, Gábi Gábi

23.4.2017 Add Comment

Tři měsíce do léta!

Víte, co je nejhorší? Když toho máte na srdci tolik, že nevíte odkud začít. Takže začnu systematicky. 🙂

Opět nám končí další týden, ale u mě to není důvod k smutku, nýbrž důvod k radosti. Ačkoliv mám stále hodně práce (i proto se můj avizovaný článek musel přesunout až na dnešek 🙁 ) a občas pocit, že nic nestíhám, miluji ten zápřah! Můj život se posledních několik měsíců skládá pouze ze tří míst: home – work – gym. Před pár dny mi moje máma řekla, že si s kolegyněmi v práci myslí, že přece nemůžu vůbec žít. Ale ačkoliv se to může jevit jakkoliv, můj život je přesně takový, jaký ho chci mít. Již dávno jsem pochopila, že nebudu dělat něco, co mi nečiní radost, nebudu se do ničeho nutit a lámat nic přes koleno. Moc dobře vím, že všechno má svůj čas a do některých činností a rozhodnutí prostě člověk musí postupně dospět.

Březen byl pro mě ve znamení totální down fáze, což jsem psala i v minulém článku. Ale rozhodla jsem se tomuto období nepodlehnout
a začít zase bojovat. A vyplatilo se! Opět mě začala bavit práce, a to dokonce tak, že jsem se rozhodla do svého JÁ ještě více
investovat v podobě oprášení programátorských znalostí – pokud to nevíte, jsem napůl informatik, a i když jsem nikdy nechtěla být
full-time programátorem/kodérem, aktuálně v této oblasti pociťuji jisté slabiny, které mi nedovolují stávající práci vykonávat tak,
jak bych si přála. A to přitom byly doby, kdy mě programování v C# fest bavilo. 🙂 Takže toliko k mojí profesní kariéře, myslím si, že
většina z vás je tu stejně kvůli cvičení, ale nebojte se, až budu mít dlouhou chvíli, i článek na téma “Co je ta Macáková vlastně zač” se tu objeví. 🙂

Co se cvičící sféry týče, ukončila jsem minicut, jehož výsledky byly docela ucházející (-4 cm v pase je asi můj největší úspěch),
a rozhodla se přejít do reverzního diety – stávající příjem byl opět pod bazálním metabolismem, do čehož jsem se už nikdy nechtěla dostat, ale když je váš běžný příjem na úrovni bazálu, tak se pak těžko vytváří deficit. A jelikož jsem během minicutu vlnila sacharidy a díky #lowcarb dnům objevila spoustu skvělých vegetariánských dobrot bohatých na tuky (třeba uzený tempeh <3), řekla jsem si, že si ještě nějakou dobu na lowcarbu pobudu. Musím říct, že jsem se bála stavu, který jsem měla loni v létě, když jsem tento systém uplatňovala poprvé – tehdy jsem měla potřebu se vždy jednou za čas strašně zprasit jen proto, že jsem tělu odpírala něco, co tak strašně chtělo (pečivo :-/), a cpala jsem do něj mléčné výrobky horem dolem. Ale teď jsem si řekla dost, pokud lowcarb, tak inteligentně. Koupila jsem si Cukrfree kuchařku (kdo nezná, doporučuji si projít blog www.cukrfree.cz), tuny ořechů na namletí (mandle a pékanové) a ořechových másel, vysokoprocentní čokoládovou hmotu a máslo z Čokoládovny Troubelice, nízkosacharidovou zeleninu a ovoce, a v neposlední řadě ZERO záchrany z Aktinu (Bodylab Zero Toppingy). A verdikt? Moje stravování je aktuálně velice snesitelné, a to dokonce tak, že na pečivo nemám chutě skoro vůbec, stejně tak na sladké či jiné věci, po kterých se mi dříve sbíhaly sliny.

Prvních pár dnů jsem byla trošičku unavená, měla jsem stavy, kdy mi mozek odmítal fungovat a tělo chtělo spát. Ale pak jsem se nějak adaptovala a dokonce i vstávání ráno pro mě nebylo žádný problém (vzbudila jsem se v 6 hodin a byla jsem čilá jako rybička). A víte, co je nejvíc vtipné? Včera (v sobotu) jsem byla u babičky z tatínkovy strany, která je proslulá svou typickou českou kuchyní (tuky, tuky, tuky a sloní porce) a klasickým podstrojováním. Připravovala jsem se na to celý týden a řekla si, že jednou za čas tento mega cheat day prostě řešit nebudu (no dostala jsem do sebe za včerejšek snad 8 tisíc kalorií 😀), ale co mě dost překvapilo, že ihned po obědě, kdy jsem do sebe dostala oběd složený ve velké míře ze sacharidů, jsem byla zralá na postel. Nacucávání se sacharidy pokračovalo celý den a moje únava rapidně stoupala. Takový stav jsem opravdu dloooouho neměla, a o to víc jsem se těšila na dnešek a svůj režim, který je sice podstatně chudší, ale méně zatěžující než včerejší obžérství (a to buďte rádi, že nevidíte ten nafouknutý žaludek a pupek, který nyní mám).

O problematice mého stravování bych mohla básnit do nekonečna, co je však ještě důležité zmínit je fakt, že za dobu, co jsem na lowcarbu, jsem shodila cca 3 kg váhy (od Vánoc dokonce 5 kg, tam jsem dosahovala váhy i 73-75 kg). Bála jsem se, že úbytek nastal hlavně u svalů, protože si přijdu pořád stejně tučná, ale ne, svaly to opravdu nebyly – v pátek jsem se vážila na diagnostické váze Tanita v posilovně, která sice nebude asi tak precizní jako InBody, ale vážím se na ní od doby, co cvičím s Leničkou masochistkou, takže rozdíl by zkreslen být neměl (jen procentuální hodnoty budou buď vyšší či nižší než v reálu). A jak jsem dopadla? Když jsem se vážila poprvé, měla jsem nějakých 72 kg a 22 % tělesného tuku (což je prý normální podíl u průměrné ženy). V té době jsem si nemyslela, že někdy klesnu pod 20 % (natož pod 70 kg), bylo to pro mě úplně nereálné. Ale klesla jsem, a to právě v pátek. Vážila jsem se ráno na lačno před cvičením, kdy mi váha dvakrát po sobě ukázala magických 68,9 kg a 17,7 % tuku !! Takže i z toho důvodu jsem sobotní obžérství podstoupila – byla to pro mě oslava a zároveň ukončení veškerých přežíracích dní a ponoření se do striktnějšího, ale pořád #IIFYM systému stravování, protože do léta chci ještě více svalů a méně tuků (ono totiž v kanclu pod oblečením ten sixpack bude vidět:-D). 🙂

A s budováním svalové hmoty souvisí vlastně ta druhá část mého fitness života – trénink v gymu. Dostala jsem plán šitý na míru svým požadavkům, které zněly takto: Split tréninků na vršek a spodek, kdy obě partie budu cvičit objemovým způsobem stejný počet dní, v praxi to pak vypadá následovně – po/st/pá cvičíme vršek + core, út/čt/so cvičím spodek (výjímku tvoří situace jako rodinné události či nečekané pracovní povinnosti a předkopy, u kterých už mám takovou váhu, že prostě potřebuji dopomoc, takže je cvičíme v pondělí) a v neděli mám restday či plavání. Prozatím jsem si legdaye kočírovala sama, ale jelikož jsem při cvičení značně nekreativní, rozhodla jsem se o plán požádat Léňu, která je odpalovacími kombinacemi cviků populární. A hned po prvním úterním legdayi jsem věděla, že jsem udělala dobře. Hýždě jsem měla napumpované a bolavé ještě dva dny poté a konečně jsem opět měla pocit, že můj spodek maká. Tento plán mám aktuálně na 6 týdnů, ale už teď tak nějak tuším, že tento systém bude to pravé ořechové a budu v něm pokračovat až do léta (takže cca 3 měsíce).

Mno, a to je z mé strany asi vše, dneska to byl opravdu spíše report, než nějaký #deepthoughts článek, což ale není na škodu, protože jsem blog zřizovala primárně kvůli fitness (tý)deníčku. To, že sem občas napíšu i něco osobnějšího, je pro mě spíše způsob, kterým uvolňuji kapacitu mozku na důležitější věci. Nevěřili byste, jak moc to pomáhá. 🙂

Krásný zbytek neděle!

Gabča

2.4.2017 Add Comment

Bylo nebylo (a nějak zase bude)

Když jsem loni v létě (srpen 2016) začínala cvičit s Leničkou masochistkou (konečně jí můžu udělat pořádné promo a zmínit i její webovky www.stenie.cz), věděla jsem, že jsem na počátku něčeho úžasného. Na počátku cesty za tělem, které jsem nikdy neměla, a o které jsem do té doby snad ani nestála. Ovšem moje vnímání a priority se se srpnem 2016 dost změnily. Začala jsem vnímat cvičení a posilovnu jako něco, co mě doslova naplňuje, ne jen pouhý koníček, ale životní styl. Něco, o čem už teď vím, že pokud se toho budu muset někdy vzdát, bude mě to velmi velmi mrzet. Ale to se snad v nejbližší době nestane. Aktuálně své tělo vnímám skoro jako domácího mazlíčka. 🙂 O toho se taky staráte, jak nejlépe umíte. Krmíte ho vybraným krmivem, pečujete o něj s láskou a snažíte se o co nejdelší životnost. A vlastně díky tomu poslednímu bodu jsem Leničku požádala o koučing.

Důvod na začátku byl jasný – vychýlený trapézový sval a bolavá záda. Leňu jsem za dobu návštěv naší Old Style Gym posilovny velmi dobře poznala a tak jsem věděla, že je to odborník na slovo vzatý. Velmi dobře rozumí tomu, co dělá, od stravování přes tréninky až po masáže. A to, co dělá, dělá velmi precizně a mnohdy i více než na 100 %. Máte cíl? Ale nevíte jak na něj? Tak přesně proto tu je. Nebude to snadné, a občas to bude bolet (hodně), ale bude to stát za to. Důkazem toho všeho jsem já. Aktuálně s ní trénuji již 5 měsíců, a lituji, že jsem do toho nešla dříve. Ale občas prostě musíte padnout na hubu (třeba si domrvit trapéz O:-)), abyste viděli jasněji. A pořád si myslím, že jsem prozřela docela brzy. 🙂

První měsíc byly naše tréninky spíše taková hra – testovaly jsme, co tomu mému tělu vyhovuje, zda cviky zaměřené spíše na zvýšení tepové frekvence (většinou blbiny na TRXách s vlastní váhou – a že nejsem žádný drobeček, aktuálka je 70 kg při 172 cm) nebo naopak silové cviky zaměřené na rozvoj svalů. A i když jsem zvládala dobře obojí, časem jsem chtěla více. Právě díky (teď už zrušenému) Instagramu jsem prozřela do světa českého fitness a osvojila si představu symetrického, osvaleného těla. Bikina ze mě nikdy nebude, tato soutěž se mi příčí, a nemám k tomu ani predispozice. Do vínku mi byla nadělena postava spíše mužského vzezření, ale naštěstí s vosím pasem. Takže mám silné nohy, větší hýždě, malé (spíš žádné) poprsí, ale k tomu všemu úzký pas. 🙂 Vždy jsem říkala, že nohy mám po taťkovi. Jeho maminka mi zase říkala, že zadek a nohy budu mít vždycky, že to my Macákovi máme v genech. A na nohách makám odjakživa (než jsem přičichla k posilování, X let jsem cvičila s přestávkami domácí programy typu Shaun T / Jillian Michaels).

I díky tomu jsem měla nerovnoměrně rozvinuté svaly. Zatímco vršek byl ochablý, nohama jsem mohla roztlačit snad i to auto (zatím ale neotestováno). No a proto jsme se doposud ve trénincích zaměřovaly z velké části i na vršek. Nejprve klasickými split tréninky s nízkými váhami (každý trénink jsem cvičila jinou partii vršku a separátně i spodek). Poté (v prosinci 2016) full-body tréninky s postupným zvyšováním vah (zde se jednalo o to, že každý trénink jsem cvičila všechny tělesné partie, čili záda, ramena, prsa, biceps, triceps, přední nohy a zadní nohy). Tento způsob tréninku měl obrovský vliv hlavně na rozvoj svalstva a síly ve vrchní části těla. Sice si pořád přijdu slabá jako moucha, ale na hrazdě už konečně bojuji se svojí vlastní váhou (i když s Leninou pomocí :-)). No ale soustředění se na vršek zase vedlo k zanedbávání spodní části těla. I když jsem měla každý trénink cviky na nohy, nestačilo mi to. Moje nohy byly doposud zvyklé makat (o to víc v mých začátcích v posilovně, kdy jsem je drtila každý trénink těžkými dřepy). A proto jsem se Leni svěřila, že bych svůj plán na leden chtěla mírně změnit a zkusit si něco jako #EverydayIsLegday challenge. Většinou se tento hashtag nebere až tak doslovně, používá se tehdy, když každý trénink cvičíte i nohy. Už to ale neznamená, že je cvičíte 7 dní v týdnu. No, já se netajím tím, že když mám cíl a správné vedení, jdu si za svým, což jsem si potvrdila hlavně v posledních měsících v posilovně. V plánu bylo tedy cvičení nohou každý, každičký den, byť lehce. Prostě jsem chtěla mít nohy pořád v zápřahu. Těžce s vlastními tréninky, které provádím o víkendu, když hlídám posilovnu. A doplňkově právě s Leňou a její kreativitou (bohudík je na šílené kombinace cviků přímo génius, ale když naopak zvolí nějaký standardní cvik jako např. předkopy, můžu si být jistá, že z toho stroje odlezu po čtyřech – vyzkoušeno).

A jak se mi vedlo? Ze začátku to šlo hladce a moje nohy si chrochtaly blahem, ale jelikož mě v půlce ledna skolila (opět) chřipka, byla jsem nucena svoji challenge přerušit. 🙁 S chřipkou jsem se setkala již o Vánocích 2016 a také v listopadu 2016, kdy jsme byly s mými děvčaty v Londýně. Proto jsem si řekla DOST, žádná další chřipka už nebude a tato se pořádně vyléčí a vyleží. I z toho důvodu jsem zavítala k doktorovi, u kterého jsem nebyla už cca 7 let. :-/ Ale občas je potřeba podstoupit oběti, o to víc, pokud máte vysoké cíle a tyto cíle chcete splnit. Dnes (26. 1. 2016) mám již “jen” rýmu, ale stále odkašlávám, takže do posilovny zavítám až příští týden.

V souvislosti s #EverydayIsLegday challenge jsem chtěla podstoupit i čtyřtýdenní minicut. No bohužel i na ten jsem rezignovala. Ze začátku nemoci mi nebylo dvakrát do zpěvu a měla jsem pocit, že tělo na mé minicut stravě strádá (aby ne). Proto jsem se rozhodla dát mu to, oč si žádá – jídlo, vitamíny, hory ovoce a medíkových čajíčků. A vyplatilo se. Sice ze mě není žádná Twiggy, kterou jsem se měla po minicutu stát (pokus o špatný vtip), ale i tak jsem se myslím dost krotila. Špíček na břichu stále mám, ten se mnou půjde i do horoucích pekel. Nicméně bych řekla, že na celkové tukové zásobě šlo něco málo dolů, stejně tak ale i na té svalové. 🙁 Hold takový je život, jednou jste nahoře, a z toho hned zase dole. Ale o to větší bomby pojedu příští týden, kdy zahajuji challenge novou, a tentokrát i s minicutem tak, jak má být. 🙂

Tak #staytuned, bude to stát za to. 🙂

GG

 

Poznámka z 19.03.2017:

K vyhodnocení #EverydayIsLegday challenge se ještě dostanu, ráda bych tento způsob posilování porovnala s tréninkovým splitem, který chystáme na období od 20.03.2017.

 

28.1.2017 Add Comment