Můj milý deníčku,
dnes jsem chtěla sepsat týdenní report naší objemové fáze – zjistila jsem však, že k tomu asi nemám moc co říct. Chtěla jsem také sepsat duchaplnější článek na téma Existuje vlastně definice fitness (těla)? (článek bude! 💩), ale moje Múza mě opustila. Tak co teď? “Piš, prostě piš. I kdyby to nikdo nečetl, víš, že ti to pomáhá pročistit hlavu.” – asi tak nějak by zněl přepis hlásku, který mi v hlavě zní. Tak já ho tedy poslechnu. Dopředu říkám, že neručím za to, co na následujících řádcích vyplodím, dost pravděpodobně to totiž bude pelmel úplně všeho, co se mi honí hlavou (klasické kecy prdy Šáši Krusty). A že je toho v poslední době dost… 🤔
Dnes se měnil letní čas na zimní. A já si tak nějak uvědomuji, že ten čas poslední dobou neskutečně letí. Sotva se ráno probudím, už je zase večer a já jdu spát. A i když každý den probíhá přesně podle mých plánů, krapet mě to děsí. Jsem člověk, který se snaží z každého dne vytěžit maximum, zatím nenastal okamžik, o kterém bych si zpětně řekla, že ho lituji (pokud nepočítám takové ty ženské depkoidní kecy). A taky doufám, že ten okamžik nikdy nenastane. Ale poslední dobou se mi v hlavě rodí obrovské množství nápadů. Takových, které bych chtěla uskutečnit, ale na které bych potřebovala, aby měl den alespoň 72 hodin (a svoje druhé já k tomu). Některé nápady jsou krátkodobého charakteru, jiné dlouhodobého. Ale všechny směřují k mému lepšímu já a růžové budoucnosti…
Kdybych se měla nějakým slovem vydefinovat, byl by to jednoznačně kreativec (konečně to po 26 letech vím s jistotou 😅). Dokážu během chvíle vyplodit stovky nejrůznějších nápadů a řekla bych, že i dost použitelných. Z toho jsou ale okamžiky, kdy se nezmůžu ani na jeden. A teď co je lepší? Obávám se, že ta druhá fáze. Proč? Protože ve chvíli, kdy moje mysl začíná plodit kreativní myšlenky, se jimi začínám zaobírat, a moje myšlenky získávají prioritu plus veškeré mé soustředění. Já se pak ocitám v nekonečném kolotoči, který je v lepším případě zastaven vyšší mocí (např. prioritnějším úkolem) a nebo v tom horším případě končí mojí nespavostí. Dlouhou dobu jsem noční buzení se přisuzovala změnám ve stravě. Budiž, asi tomu tak nějakou chvíli i bylo. Ale včera jsem si uvědomila, že moje problémy se spánkem mají mnohem hlubší kořeny – a těmi je právě ta příliš kreativní, bujná fantazie, která vymýšlí jeden (business) plán za druhým. A když si k tomu připočtu proměnnou typu čas, můj mozek pak velice rychle vyhodnotí spánek jako zbytnou činnost, která se dá nahradit právě prací na těch lepších zítřcích (protože o ty se bohužel musíme postarat sami).
Byly noci, kdy jsem skutečně vstala po dvou hodinách spánku a šla pracovat, protože můj vnitřní hlásek zavelel, že než čučet do blba a pokoušet se usnout, tak radši dělat něco produktivního. Jako ano, v podstatě s ním souhlasím. Když už jste v té fázi, kdy se marně snažíte zabrat, tak je lepší jít dělat něco, co by vás případně mohlo opět unavit (v tomto je práce suverénní jistotka). Ale je to pak všechno se vším. Kdybych nechodila do práce, necvičila a neuvědomovala si něco jako důležitost regenerace, snad bych se i dobrovolně spánku vzdala (magor 🤦♀️). Jednu dobu (= na vejšce) byla noc v podstatě nejproduktivnějším obdobím mého dne – 90 % všech mých grafických návrhů vzešlo právě tehdy. Ale daní za to mi byl rozhozený biorytmus, kdy jsem pak nebyla schopna přes den cokoliv udělat. No a právě pravidelné navštěvování současné práce vše změnilo. Opět jsem se naučila fungovat přes den a v noci naopak tvrdě spát. Ovšem do doby, než jsem si uvědomila, že chci od života (a hlavně od sebe) mnohem více.
Asi to bude znít jakože jsem nějaká kariéristka či workoholik, to opravdu ne (a workoholikem ani nikdy být nechci). Ale spolu s pravidelným posilováním jsem zjistila, že mě baví posunovat své hranice. A to nejen ty fyzické, ale hlavně ty osobnostní. Baví mě se neustále challengovat a pak se v hlavě plácat po zádech, jak jsem dané výzvy splnila. Baví mě si stanovovat cíle a jít za nimi. Baví mě si dělat TO-DO listy a odškrtávat si splněné úkoly. Znovu mě začalo bavit učení (a to jsem ho na VŠ a SŠ nesnášela) – to hlavně proto, že už konečně vím, co od života chci, a co pro to musím udělat/naučit se (tudíž je to učení potřebné, ne zbytečné, jak tomu mnohdy na SŠ/VŠ bývá). A já prostě chci naplno využít svého potenciálu a toho, kdo vnitřně jsem – KREATIVEC. Proto se příštích pár měsíců hodlám naplno ponořit do tajů webových aplikací. Pokud totiž shledávám něco velice kreativním (i když psychicky opravdu náročným), pak je to právě programování, návrhy databázových systémů, atd… A ruku v ruce s programováním/designováním chci dělat něco, co mě baví snad ještě víc! Něco, co velmi úzce souvisí s mojí milovanou posilovnou a fitness odvětvím celkově. Tuto část si však nechám ještě pro sebe, není to nic jistého, a tak to nechci zakřiknout. ☺️ Prozradím jen to, že docela intenzivně pracuji na tom, aby se tyto plány do roka staly skutečností (wish me luck).
A protože je tento článek krapet #deepshit a já bych nerada někoho uvedla do deprese, chci ještě dodat, že takhle cílevědomá jsem vždycky nebyla. 🙈 Ještě loni jsem se plácala od ničeho k ničemu, neměla jsem žádné cíle ani vidinu toho, co by v budoucnosti mohlo být. V podstatě jsem ani nevěděla, co chci v životě dělat (profesně). Ale všechny ty události, které se za tu dobu staly (vytopeným MacBookem počínaje a osobnostní krizí o prázdninách konče), utvářely mé současné já. 💪 A i když se mi v poslední době hůře spí a moje hlava občas připomíná nekonečný zdroj energie, jsem za tento stav v podstatě vděčná. Protože pokud mám z něčeho větší strach než z nedostatku času a smrti (ano, bojím se smrti, a hlavně smrti z udušení), tak je to promarnění života. Takže závěrem jen jedno takové klišé, které slýcháváte/vídáváte dnes a denně – dělejte v životě to, co vás baví a naplňuje, a obklopujte se těmi správnými lidmi. Protože právě lidé kolem vás utváří to, kým jste, což zase určuje to, jestli na své cíle dosáhnete či nikoliv – to přeci dává smysl, ne? 😌 A ne nadarmo se říká, že je člověk průměrem 5 nejbližších lidí ve svém okolí – já se o tom přesvědčuji dnes a denně. ☺️
Dobrou noc!
Gábi
Napsat komentář