Dobré sobotní odpoledne!
Doufám, že jste se dobře nabaštili a užíváte dosyta poobědové siesty v podobě kávičky/čajíčku. Tento #fitnessdiaryupdate jsem chtěla sepsat už včera, ale upřímně – byla jsem tak hotová, že jsem byla ráda, když jsem po celém dni zapadla do postele a pustila si po dloooouhé době nějaký ten film (umístění televize na stěnu byl rozhodně dobrý nápad, i když moje produktivita mírně zaplakala 😭). A vzhledem k tomu, jak se cítím dneska, jsem ráda, že jsem se sepsáním reportu počkala. 🙈 Tak jdeme na to! 💪
S Leňou za sebou máme první týden objemovky jako víno (originálnější být Macáková nemohla, čili pokud máte tip na nějaký lepší název, sem s ním), u kterého jsme se shodly na tom, že ho standardně nebudeme počítat. 🤷♀️ Jedná se totiž spíše o takovou hru, jak ta naše těla budou vlastně reagovat na namyšlený systém, jak nastavit váhy, abysme se nezničily hned v začátcích, atd. atd. Pokud mě sledujete delší dobu (a čtete i moje #kecoprdy of course 😌) tak víte, že se s Leňou snažíme vnímat naše těla, a případné cviky, které (byť náznakem) vyvolávají zahojená zranění, eliminovat, stejně jako využívat do sytosti potenciál jednotlivých svalových partií.
Vsuvka: Asi není potřeba vysvětlovat smysl celé téhle fáze, ale pokud by někdo z vás tápal, tak v příštích několika měsících se budeme snažit budovat svalovou hmotu. Ráda bych napsala, že se bude jednat o čistý objem, který je teď ve fitness sféře strašně cool a in (a osobně bych k němu v příštích letech také chtěla dospět), ale jak jsem již psala posledně, reverzní navyšování kalorického příjmu potřebného právě pro budování svalíků se mi krapet vymklo z rukou, takže vypadám tak, jak vypadám a zrcadlu v pokoji a diagnostické váze v posilovně se raději vyhýbám. 😆 No, nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem a lynčovat se, stalo se, poučila jsem se a vím, že je nejprve potřeba hodit do pohody hlavu, aby šlo vše podle mých představ a já našla ve všem tak důležitý balanc. Ale to jsem se opět dostala tam, kam jsem nechtěla. 🤔
Takže plán jsme nějakým způsobem namyslely, a po tomhle týdnu – vlastně už po prvním tréninku – se standardně změnil. Zjistily jsme totiž, že je to stále málo a je potřeba přidat. Konkrétní systém cviků si ale zatím nechám pro sebe. Jediné, co můžu prozradit, je to, že se nejedná o úplně standardní objemový plán, kterých je všude po internetu plno, a které jsou vytvářeny v duchu principu: nižší počet opakování && nižší počet sérií && vysoké váhy. Jedná se opravdu o individuálku šitou na míru potřebám našich těl plynoucích z dlouhodobého testování a pozorování. Jestli by byl tento plán vhodný i pro někoho jiného, toť otázka, rozhodně ho však plánujeme aplikovat i na některé ze svých svěřenců, kteří si postupně procházejí vším, čím my, neboť se tak nějak potvrzuje, že nám to všem vyhovuje a plní to naše očekávání. 🙈
Chtěly jsme začít se stejnými váhami, na kterých jsme před několika měsících skončily, to ale úplně neklaplo. Respektive – u mě to neklaplo – čím vyšší váhy zvedám, tím víc mi do provedení cviků vstupuje hlava a obava z úrazu, tohle se mi prostě ještě odpojit nepovedlo. Takže zatímco Lenička si z vesela pokračovala tam, kde skončila, já šla s váhami níže. Ale o tolik ne, na jednoručce za hlavu (cvik určený pro rozvoj tricepsového svalu) jsem klesla o “pouhá” 4 kila (moje maximum je 39 kg 😅), oproti tomu na bench-pressu jsem začala na 60ti kg (maximum je 75 kg), což bylo relativně lehké, ale ozvalo se mi staré “zranění“, kdy mi vlivem tělesných asymetrií v určitý moment vypíná pravý prsní sval + přední delta – na tomhle je ještě potřeba zapracovat. První trénink tak měl za následek totální odpálení mých prsních svalů, které se do dalšího tréninku nestihly zregenerovat, takže jsem si při druhém tréninku připadala jako opravdový masochista. A v podobném duchu to pokračovalo až do včerejšího dne, kdy jsem navíc měla i #heavylegday (rozdělení tréninků jsem popisovala ve svém předchozím článku, který najdete zde).
A moje dnešní pocity?
Vnitřní strana stehenní + kvadricepsy pláčou. Stejně jako záda, která jsme opravdu potrápily. 🙈 A musím říct, že je to strašně fajn pocit. Nejedná se totiž o bolest, která by mi bránila v nějaké činnosti, jako spíše o příjemnou únavu a pnutí, o kterých víte, že to jsou přesně ty žádoucí projevy. A co se týče těžkého legdaye, rozhodla jsem se ho v této objemové fázi nehrotit na váhy, ale naopak na provedení. Proto jsem kupříkladu začala dřepovat s 55 kg a navyšovat nehodlám, dokud si nebudu jistá technikou a pořádným procítěním (ego musí stranou). To stejné platí i pro mrtvé tahy a všechny ostatní cviky, např. hyperextenzi či rumunské mrtvé tahy, kdy se opravdu snažím být po celou dobu podsazená a mít svaly zatnuté tak, jak je žádoucí. Nově jsem také do plánu zařadila čelní dřepy, se kterými se zatím seznamuji, ale včerejšek mi jasně ukázal, že to půjde a že tento typ dřepu je pro mě to pravé ořechové. Jediné, co mi stále dělá problém, je správný úchop, ale věřím, že i ten se vypiluje. Mám totiž v posilovně kamarády, kteří tento cvik mástrují, takže čelní dřepy budou ke konci roku zajisté moje největší přednost. ☺️
Noo, a to je pro dnešek asi vše. Jak tak na to koukám, opět by to stačilo shrnout asi do 4 vět, ale jednak bych to nebyla já, abych se nerozepsala, a druhak by tento článeček nebyl hoden mého blogísku, ale stačilo by to všechno sepsat do popisku k fotce na IG. No néé? 😝
Mějte krásný zbytek víkendu a zítra mi držte palce – u babičky jsou hody, což znamená jediné – too much carbs. 🤔🙈 Jak se s tím poperu se ještě uvidí, protože za posledních pár dní jsem nakloněna jistým změnám i v tomto ohledu, ale o tom opravdu až někdy jindy.
xoxo, Gábi
PS: K blogu postupem času zveřejním i FB stránku, kterou jsem si s přepnutím IG účtu do business módu musela chtě nechtě založit, takže pokud mě rádi čtete, budete informování z první ruky!
Napsat komentář