Můj milý deníčku,
minulý víkend pro mě byl ve znamení nařízeného odpočinku, takže nehrozilo žádné učení, žádná práce na vlastních projektech a taktéž žádné psaní blogu (i když to řadím spíše do rekreačních záležitostí). Naopak jsem hojně uklízela, vyvařovala a vypékala vše, co se dalo. Já už prostě neumím odpočívat! 😩 No a samozřejmě když se dobrovolně rozhodnete pro prokrastinaci, najetí zpátky do režimu je krapet obtížné, třeba i z důvodu těch restů, které se za dobu odpočívání nahrnuly. A když už to v půli tohoto týdne vypadalo, že bych mohla #fitnessupdate sepsat, nakonec jsem usoudila, že než psát dva články krátce po sobě, tak radši jeden “hodnotnější”. Tak pojďme na to.
Již dva týdny s Leňou cvičíme podle nového objemového plánu. Plánu, který byl vytvořen čistě jen mnou a mou fantazií. A kterým jsem krapet přecenila naše možnosti. A to jak ty časové, tak silové. Aneb začalo přituhovat a to nejen venku. Minulý týden byl opravdu vtipný – všechny tělní partie brečely, byly jsme rozbité každý den, ale nevzdaly jsme to! Protože pokud mě moje trenérka něco naučila, tak je to právě to: “Když nemůžeš, tak přidej! Odjeď všechny série a opakování i když se ti chce brečet a máš pocit, že ti svaly prasknou.” Protože ten pocit poté je prostě k nezaplacení (a myslím si, že to všichni známe až moc dobře) – a beztak je to ten důvod, kvůli němuž všichni bušíme (a pak taky proto, že je to pořád jednodušší než někoho zabít 😁).
Leňa náš plán nazvala jako demoliční, a pravdou je, že jsem si hned při prvním tréninku nadávala, jaká jsem kráva, že jsem to tak vůbec mohla nakombinovat (jenže co si budeme povídat, na papíře to vždycky vypadá jednoduše 🙈). Ale jak jsem napsala výše, nevzdaly jsme se, a prostě jsme krapet ubraly na váhách. Ne o moc – kilo sem, kilo tam. A světe div se, pomohlo to! Aktuálně mám tedy za sebou dva týdny nového objemového plánu (= 6 tréninků celého vršku + 6 tréninků spodku) a cítím se skvěle! Síla roste, váhově se taky posunujeme, a i když byl minulý týden tristní, momentálně nemůžu být spokojenější. 🙃 Alespoň co se vršku týče.
Dva týdny objemového plánu přinesly také nová zjištění ohledně spodní části mého těla. Například jsem si potvrdila to, že moje nohy chtějí opět těžké váhy, krátké pauzy a ideálně supersérie. A že one heavy legday is not enough. A potřeby svého těla prostě nemůžete ignorovat, kór když chcete, aby to příští rok v létě nějak vypadalo (a když vám trenérka hrozí závody) 🤔. Asi nemá cenu se moc do detailu rozepisovat o tom, jak to bude v praxi vypadat, vidím to ale na pondělní těžké dřepy v supersérii s lehčími čelními, středeční klasické těžké mrtvolky v supersérii s lehčími rumunskými, a páteční extra těžké předkopy v kombinaci s těžkým legpressem.
Zdá se vám toho málo? Jo, mně taky, dorážkové či pumpovací cviky typu zakopávání, snožování/roznožování, hip-thrusty či výpady neřeším, těmi se vždy nějak random dorazím. Protože abych pravdu řekla, 3-5 opakování moje svaly prostě necítí, a je jedno jestli cvičím s lehkou nebo těžkou váhou. Moje nohy se proberou až při tom 6. opakování a více. A nejvíce se probírají právě při supersériích těžkých cviků s těmi lehčími, ale věřím tomu, že to tak má většina z vás. ☺️
A je tu ještě jedna věc, které si za poslední dva týdny objemovky všímám – stabilizovaly se mi chutěěě. 🙌🤗 Což znamená – virbl prosím – že jsem se svým jídelníčkem opět spokojena. ☺️🎉 Jím tehdy, když mám hlad, přijímám dostatečné množství kalorií a stále se stravuji nízkosacharidově. A víte, z čeho mám největší radost? Že moje kulinářské dovednosti se zlepšují a jídla jsou opravdu výborná i přesto jak jsou jednoduchá a rychlá (což potvrzují i ti, kteří je mohli ochutnat, viz můj perníček). Postupně bych vám je sem ráda vkládala formou recepisů, neboť věřím, že se sem tam najde den, kdy nemáte náladu na high carbs a ocenili byste spíše něco tučného. ☺️ A nebojte, slibovaný článek o mém stravování bude, jen musím přijít na způsob, jak to nejlépe uchopit, abyste se neunudili k smrti a mělo to pro vás nějaký přínos. 🙈
Závěrem bych jen chtěla dodat, že mám takový pocit, jakoby se vše opět hýbalo tím správným směrem, za což jsem neskonale vděčná, protože posledních pár měsíců bylo opravdu náročných. Ale o tom zas někdy jindy. 🙃 Teď už dobrou noc. ❤️
Pac a pusu, Gábi
Napsat komentář