Jakože vážně? Už přes 1.000 followerů na mém instagramovém účtu? 😱 Pro někoho moc, pro mě naprosto unreal číslo. A to jakože fakt. Jak jsem již psala ve srovnávacím příspěvku na IG, když jsem si svůj účet před nějakým tím pátkem zakládala s cílem tzv. fitness motivačního deníčku, nikdy by mě nenapadlo, kam až by to mohlo vést. Pravdou je, že jsem chytla jakýsi druhý dech a poslední dobou mě IG fitness komunita vážně baví. Hlavně proto, že tam nacházím čím dál zajímavější tváře, které mi jsou velkou inspirací. 😇
A i díky tomu ve své snaze nepolevuji, ba naopak, makám čím dál víc. 💪 Již jsem podnikla pár opatření, které mi v této snaze snad vyjdou vstříc – jako například předsevzetí, že víkendy opravdu pracovat nebudu a budu je mít vyhrazeny čistě jen pro sebe a rodinu, do které řadím i blízké přátele. Toto rozhodnutí padlo na základě minulého týdne, kdy toho všeho bylo zase nějak moc (bohužel jsem v určitých situacích až moc hodná a někteří lidé toho zneužívají). Ale nevadí, stále se učím, a jsem za tyto životní lekce vděčná, protože mi ucelují pohled na svět a neustále mi říkají, jak se v jakých situacích zachovat. 🙏
Minulý týden byl také hodně vypovídající ohledně mého fitness deníčku. 🤔 Tělo mi opět dalo najevo, že ho až tak dobře neznám, a že adekvátní množství kalorií nestačí. I přesto, že jím aktuálně na své poměry dost (přes 1800 kalorií), jsem byla během tréninků unavená, a to mělo za následek moje potréninkové cheatování arašídovým máslem (hlava nevydržela a denní příjem se zvyšoval), což by mi za normálních okolností nevadilo, kdybych nebyla v reverzce a nesnažila se o jejich postupné navyšování s co nejnižším přírůstkem tuku. Takže co se nestalo – lalok na břiše se mírně zvětšil a procento tuku v těle + váha také. Hmm, ale co už no, jednou jsme dole a jednou nahoře, a moje hlava si se mnou občas dost hraje. A co si budeme povídat, nízkosacharidové stravování by sice pro člověka zatíženého na ořechy mělo být snadné, ale jen do chvíle, než se vám opět začnou sbíhat chutě na pečivo (ještě že ale existuje tolik lowcarb variant, díky Janině za Cukrfree kuchařku). 😅
Ale čert vem stravování, vím, že je to sice základ, ale stále si říkám, že žijeme jen jednou, takže co mě nezabije, to mě posílí, a o to víc se můžu “vybít” v gymu. 💪 No a co se týče mého tréninkového plánu, ještě týden (nebo dva) budu mít stejný plán jako doposud. Musím říct, že dny, kdy cvičíme vršek, už jsou pro mě značně vysilující – ono dva cviky na každou partii se prostě projeví, a kór, když oba cviky cvičíme se stejnou váhou. A každý trénink pronáším památnou větu: “Víc už nedám, toto je můj strop.” – z čehož mě ale rychle vyvede Lenička, která mi nižší váhy nedovolí. A jsem za to ráda, protože vidím, že tady toto přednastavení mám opravdu jen v hlavě a moje tělo je schopno mnohem, mnohem vyšších vah, než si myslím. Proto jsme tento měsíc pokořily pár rekordů, např. na benchi, kde jsem aktuálně na 52,5 kg (pro mě docela rozdíl, dlouhou dobu jsem stagnovala na 45 kg) nebo u bicepsového cviku, kde jsem na 14 kg jednoručkách, což je moje prozatímně nejvyšší váha. 😇
A co ty slavné legdaye? U těch se mi opět potvrdilo, že si můžu stáhnout jakýkoliv plán na světě a mít ho za to nejlepší pro moje nohy, ale v okamžiku, kdy přijde Leňa se svým sado-maso hadraplánem, se všechno mění a já tyto plány můžu zmuchlat do kuliček a vyhodit. Měla jsem na ni jeden jediný požadavek – objemový plán na spodní část těla 2x týdně s tím, že na každou partii chci alespoň jeden cvik, s čímž mi Lenička vyšla vstříc. Ale trošku opomněla, že moje váhy a její plán nejdou dohromady – je totiž zastáncem o mnoho nižších vah, než které na nohy využívám já. A tak tu máme např. v úterý slavné sumo dřepy, její systém = 8 sérií po 10 opakováních (představa, že to budu cvičit s 20 kg, ha ha), moje opravdová váha = olympijská osa + 40 kg v kotoučích. A v tuto chvíli jsem za svoji tvrdohlavost opravdu ráda, protože toto kombo mělo za následek to, že se mi rapidně zvýšila kapacity na dřepy, a tudíž už nepotřebuji opasek (maximálně v posledních sériích, kdy už fakt nemůžu). 💪🙈 A opět zažívám stavy, kdy mám problém sednout si na záchod. A i přesto, že tyto plány miluji, se s nimi budu muset za týden rozloučit, aby si moje nohy příliš nezvykly a pracovaly tak, jak chceme. Ale v hlavě už máme namyšlený nový systém, který by mohl být ještě účinější, ale o mnoho větší makačka, takže uvidíme, co do léta ještě zvládneme. 😊
A pokud se někdo z vás ptá, k čemu všechna ta snaha, jestli se snad nehodlám postavit na prkna, tak moje odpověď zní – a proč ne? Na prkna se opravdu nechystám, ale nevidím smysl chodit do posilovny a šolichat se tam neustále se stejnými váhami či cviky, jako to dělají někteří naši návštěvníci. 😩 Jelikož znám cenu času, tak by to pro mě bylo naprosto kontraproduktivní, a já z té hodiny a půl, kterou cvičím, chci vyždímat maximum a chci to úsilí na sobě co nejdříve vidět, protože to je ta největší motivace, která mě žene dopředu a nutí mě být každým dnem lepší a lepší. A řekla bych, že se to vyplácí. ☺️
Asi bych připsala ještě něco dalšího, ale myslím si, že na fitness post je toho už moc, tak si svoje dojmy a radosti nechám na příště. 🙈
Mějte krásný zbytek víkendu! 💛
xoxo, Gábi Gábi
Napsat komentář