#ObjemovkaJakoVíno: Nový začátek

Můj milý deníčku,

tak jsem to minulý týden opět nestihla. Mlátím se do hlavy, můj time-management poslední dobou pokulhává, ale opět se toho děje tolik, že nevím, kde mi hlava stojí. I přesto všechno mám však pocit vyklidnění, nejsem roztěkaná, nemám pocit existenční krize a hlavně polevil ten hrozný pocit, že potřebuji všechno stihnout a změnit do konce roku 2017. Toto je ale na trošku delší povídání osobnějšího rázu. Možná příště. 😉 Ale resty je třeba napravovat, proto opět shrnu jak tento, tak minulý týden.

S Euforií jsme minulý týden dokončily 2. objemový měsíc. A ano, neodcvičily jsme všech pět týdnů. Ptáte se proč? Ve finále je to jednoduché, ačkoliv byl plán náročný a občas i krapet destruktivní, pátý týden už by nám opět nepřinesl nic jiného než stagnaci. Proto jsme se dohodly, že naskočíme na nový plán a započneme tak 3. objemový měsíc. Tento plán vytvářela Leňa sama, nemluvila jsem jí do toho. Měla jsem pouze jediný požadavek – nechtěla jsem chodit cvičit každý den a nechtěla jsem cvičit více jak hodinu a půl (pak už to stejně není efektivní). A proto bylo nutné udělat menší změny, např. necvičit celý vršek každý trénink, ale pěkně ho rozdělit + skloubit s nohama. No, v hlavě a na papíře to vždy vypadá lépe než v praxi, ale i snaha se cení. 😅

V pátek jsme odcvičily první týden nového plánu a opět nemůžu říct půl křivého slova. Ve váhách pokračujeme víceméně tam, kde jsme skončily minulý týden, obměnily jsme cviky, zařadily ty dlouho opomíjené (např. pullover ❤️🙏) a rozsekaly to na cimprcampr. 💪 Jak jsem již psala na svém Instagramu, novým parťákem mých tréninků se tento týden stal pre-workout Prom-In Nitrox Pump. Ale abych pravdu řekla, asi se vrátím zpět k Cell(s)Exu od Amixu. Sice mě po něm nesvědilo tělo tolik jako po Nitrox Pumpu, ale celkový pocit a trénink byl daleko lepší. Po Nitrox Pumpu jsem se cítila tak nějak jetě, zatímco CellEx mi fungoval mnohem lépe i na soustředění. Ale problematika pre-workoutů je značně komplikovaná, tyto přípravky působí na každého úplně jinak, a hlavně závisí na rozpoložení dotyčné osoby, odpočinku, zda předtím jedl či nikoliv … Ale to asi všichni víme. 🙈 Každopádně CellEx jsem používala v 1. i 2. objemovém měsíci vždy v pátek, kdy jsem cvičila těžce nohy. A účinky byly každý ten trénink stejné, rozpoložení nerozpoložení. Takže jak jsem ho ze začátku hanila právě skrze nedodstatečnou svědivost, asi mu dám opět šanci.

Ale dost o nakopávkách, pojďme na ty tréninky. ☺️ I když 2. objemový plán vytvořený mnou byl časově náročný a někdy i destruktivní, síla šla opět nahoru. Největší nárůst jsem spozorovala opět u zádového svalstva, za což jsem opravdu strašně vděčná (ani nevíte, jak dlouho mě trápila slabá záda) a u bicepsů. Na bicepsový zdvih s jednoručkou jsme se dostaly až na 18 kg a musím říct, že u této váhy bojujeme hlavně s úchopem. Zatímco svaly jako takové můžou, úchop povoluje. Co se týče prsních svalů, tak nejzajímavějším cvikem jak starého, tak nového plánu je opět bench-press, kde jsme se dostaly až na váhu 85 kg – tu bereme jako pomyslný strop, který budeme dále překonávat (v novém plánu bench-press zůstal a začínáme na váze 75 kg). Je to už takové to maximum, které zvládnete dobře na jedno, dvě opakování, ale ne na 5 sérií po 5. A jelikož my na jedno, dvě opakování nehrajeme, nechceme to lámat přes koleno. 😇 Partii, kterou asi nemá cenu nějak rozebírat, je triceps. Budu se opět opakovat, ale toto je prostě nejsilnější partie mého vršku, a přímo úměrně tomu ten sval také vypadá (už se těším, až ho vytesám 😌). A co ramínka? No i zde se síla posunula o level výš, ale to hlavně díky pevnějšímu středu těla, jehož “slabost” mě např. při tlacích značně omezovala. Jakmile totiž nejsem dostatečně pevná ve středu těla, snadno se pak rozkymácím a tlaky začínají být nebezpečné jak pro mě, tak pro Leňu. Takže tento cvik je u mě do značné míry i o hlavě, nechci přivodit zranění ani sobě, ani nikomu v mém okolí. Tento plán nám dohromady zabere hodinu cvičení, což je cca půl hodiny na každou, a to je přesně to, co jsem po Leni chtěla. Mít dostatek času ještě na trénink nohou.

Tam se mi toho nakonec až tak moc nezměnilo, opět zachovávám těžké základní cviky typu dřep a mrtvý tah v kombinaci s dorážkovými cviky typu snožování / roznožování / zakopávání. Výjimkou se stává včerejší páteční trénink, kdy jsem se rozhodla znovu zapojit systém 10×10. Takto jsem si včera odcvičila výpady na multipressu, hip-thrustery s EZtkou, a legpress snožmo (pak jsem se ještě dorazila rumunskými mrtvými tahy na jedné noze), a řeknu vám, že se po dlouhé době dostavil ten slavný pocit, kdy si těžce sedám už jen na pouhý záchod. 😂 A to mám dnes naordinovanou masáž celých nohou včetně hýždí, takže se opravdu “těším”. Ale co je podstatné, že mě těžké tréninky nohou ještě neomrzely, a kór když se mi ve středu povedlo 5×6 mrtvých tahů se 70 kg. Je to opět po dlouhé době nejvyšší váha, na kterou jsem se dostala, a dost pravděpodobně také váha, přes kterou opět delší dobu nepůjdu. Spíše se na ní zastavím a budu si hrát s počtem opakování a celkovým systémem cvičení.

A to je z tohoto reportu vše! Tentokrát to bude bez detailnějších fotek, protože upřímně stále není co fotit (objem no). A když si to tak po sobě zpětně čtu, tak je to i bez srdíčka. Co tím myslím? Moje myšlenky jsou aktuálně úplně jinde a nebudu lhát, tento report píši spíše ze setrvačnosti. Ani ne tak kvůli tomu, zda si to přečte někdo jiný, ale protože chci mít zmonitorované myšlenky a hodnocení každého jednotlivého tréninkového týdne – lépe se pak nastavují tréninkové strategie do budoucna. Ale srdíčko tu chybí hlavně proto, že je momentálně někde jinde – opět se uvelebilo v posilovně, kde je mu v poslední době moc dobře. 🙏😇 Něco už jsem vám naznačovala u posledního příspěvku na IG. A rozhodně je se na co těšit, i když zatím nemůžu sdělit více informací. Tak snad už jen to standardní #staytuned, bude to velkéé.

Páá, G.

 

Edit: Poslušně hlásím, že masáž nohou proběhla – pravé půlce hýždí se to nelíbilo, takže ta musela být pouze “pohlazena”, zbytek nohou se víceméně dal zvládnout (i když sem tam byly okamžiky, kdy se mi chtělo brečet). Nejkritičtější byla tentokrát lýtka, kde se mi udělaly nějaké sraženiny a bylo třeba je rozkašit. 😒 Noo, nebudu lhát, můj práh bolesti je neustále pokoušen a neustále se zvyšuje. 🙈 Už se jen děsím okamžiku, kdy budu chtít víc. 😂

#ObjemovkaJakoVíno: Tak je to tu zase

Můj milý deníčku,

čas plyne rychlostí blesku a tak tu máme opět půlku tréninkového měsíce. A opět se stalo to, co při všech předchozích plánech. Tentokrát jsem to ale nečekala, po prvních dvou týdnech jsem si opravdu myslela, že jsem to s nastavením plánu přepískla, ale evidentně ne. Laťka byla nastavena vysoko, a i když se zdálo, že budeme muset plán upravit, neboť ho nebudeme schopné dokončit, tento týden potvrdil, že pro naše duo aka Team Euforia neexistují žádné hranice ani limity. A to, co pro nás bylo před dvěma týdny vražedné, je teď opět v pohodě. 🤔

Tento týden byl ale jiný v tom, že jsme necvičily standardně pondělí – středa – pátek, ale středa – čtvrtek – pátek (hold když si Macáková dovolenkuje … 😅). Chtěla jsem ten čtvrteční (alias středeční) trénink vynechat, ale nakonec jsme si řekly, že nejsme máčky a že to prostě odcvičíme. A hádejte co … Pohodičkaaa. ☺️ A to dokonce tak, že jsme dnes, v neděli, odcvičily plán pondělní 🙊 (pondělky jsou totiž u nás v posilce docela našlapané a máme pak problém vůbec odcvičit a včas zavřít). Já teda nevím jak Leňa, ale já osobně se necítím vůbec unavená, vyčerpaná. Ba naopak se cítím naprosto skvěle a nabitá energií. A co je hlavní – vidím, že mi neuvěřitelným způsobem roste síla (hlavně v té zádové partii, taková páteční 22kg činka k pasu byla “lehká jako pírko”). Toto tvrzení jsem si dnes potvrdila při benchpressu, kdy jsem “na pána” odjela 3 série po 4 opakováních s 80 kg (při té čtvrté mi začalo opět vypínat pravé přední rameno).

Ale při cvičení tricepsové partie se stalo něco, co jsem opravdu nečekala (asi jako Kája Gott každý rok na předávání Slavíků). Existuje jeden cvik na tuto část vršku, který je náročný jak pro člověka, co jej zrovna cvičí, tak pro spottera – triceps press na multipressu (nějak moc eSek tam 😁). A jak ho normálně dokáži odcvičit relativně pouze s menší dopomocí, tak dnes vůbec. Tricepsové svaly mi vypnuly. ALE ÚPLNĚ! 😱 Nebyla jsem schopná je vůbec zatnout, nebyla jsem schopná zaháknout osu zpět do drážky. A ani četné změny úchopů nepomohly. V ten moment jsem vůbec nechápala, co se děje, protože mě nic nebolelo, ale prostě triceps ne a ne to dát. Byla jsem zmatená jak lesní včela a ptala se sama sebe “What did just happen here?!” Jediným logickým vysvětlením pro mě zůstává fakt, že tři dny těžkých silových tréninků po sobě nejsou to pravé ořechové, a to ani tehdy když se tělo necítí znaveno (protože mozek je kulišák a dokáže bolest zablokovat, stejně tak nakopávač 💩).

A jelikož jsem se minulý týden rozhodla opět praštit do častějších těžkých legdayů, učinila jsem změny i v tomto směru. A tak tedy opět dřepuju, a světe div se, dokonce mě to i baví. 🙃 Nebudu lhát, dřepům jsem se dlouhou dobu vyhýbala, navíc mě ten cvik vůbec nebavil a už jenom z představy dřepů jsem měla osypky. Ale zlá kletba byla prolomena a dřepy mi teď vůbec nedělají problém. Zatím se sice držím váhově mezi 70-75 kg, ale třeba se mi opět podaří překonat svůj strach a do konce roku si znovu zkusit stovku. 😅 Nechci to však lámat přes koleno, pokud nebudu dřepovat čistě s nižšími váhami, stovečka se konat nebude. Úrazů a honění ega už bylo dost vloni. 😇 Naopak moje nejoblíbenější mrtvé tahy s těžkými váhami jsou teď mým největším strašákem. 😒 Ozývá se mi při nich pravý lopatkový sval a rozhodně to není vůbec příjemné. Takže je potřeba jít s váhou dolů a poslat tam více opakování, ideálně v supersériích. 🙏

Tento týden jsem také učinila rozhodnutí v oblasti cardia – začnu jej v malých dávkách (= 3×20 minut) opět zařazovat. Jednak je to pro mě fajn rozehřívka právě před těmi těžkými cviky na nohy, a druhak je to taková moje příprava na redukci (+ Vánoce 😅). Jak jsem již psala dříve, tentokrát chci redukci zahájit hned z kraje roku a redukovat pozvolna, do žádných drastických diet se už pouštět nehodlám (a může mě moje tulenní forma sr*t sebevíc). Konkrétní strategii budu ještě konzultovat s Leňou, ale už teď vím, že na množství jídla chceme sahat až tehdy, když vyšší výdej přestane fungovat (a že jsem ochotná cardiovat třeba i tři hodiny 😁).

A to je k dnešnímu fitness updatu vše!

xoxo, Gábi

#ObjemovkaJakoVíno: Začíná přituhovat!

Můj milý deníčku,

minulý víkend pro mě byl ve znamení nařízeného odpočinku, takže nehrozilo žádné učení, žádná práce na vlastních projektech a taktéž žádné psaní blogu (i když to řadím spíše do rekreačních záležitostí). Naopak jsem hojně uklízela, vyvařovala a vypékala vše, co se dalo. Já už prostě neumím odpočívat! 😩 No a samozřejmě když se dobrovolně rozhodnete pro prokrastinaci, najetí zpátky do režimu je krapet obtížné, třeba i z důvodu těch restů, které se za dobu odpočívání nahrnuly. A když už to v půli tohoto týdne vypadalo, že bych mohla #fitnessupdate sepsat, nakonec jsem usoudila, že než psát dva články krátce po sobě, tak radši jeden “hodnotnější”. Tak pojďme na to.

Již dva týdny s Leňou cvičíme podle nového objemového plánu. Plánu, který byl vytvořen čistě jen mnou a mou fantazií. A kterým jsem krapet přecenila naše možnosti. A to jak ty časové, tak silové. Aneb začalo přituhovat a to nejen venku. Minulý týden byl opravdu vtipný – všechny tělní partie brečely, byly jsme rozbité každý den, ale nevzdaly jsme to! Protože pokud mě moje trenérka něco naučila, tak je to právě to: “Když nemůžeš, tak přidej! Odjeď všechny série a opakování i když se ti chce brečet a máš pocit, že ti svaly prasknou.” Protože ten pocit poté je prostě k nezaplacení (a myslím si, že to všichni známe až moc dobře) – a beztak je to ten důvod, kvůli němuž všichni bušíme (a pak taky proto, že je to pořád jednodušší než někoho zabít 😁).

Leňa náš plán nazvala jako demoliční, a pravdou je, že jsem si hned při prvním tréninku nadávala, jaká jsem kráva, že jsem to tak vůbec mohla nakombinovat (jenže co si budeme povídat, na papíře to vždycky vypadá jednoduše 🙈). Ale jak jsem napsala výše, nevzdaly jsme se, a prostě jsme krapet ubraly na váhách. Ne o moc – kilo sem, kilo tam. A světe div se, pomohlo to! Aktuálně mám tedy za sebou dva týdny nového objemového plánu (= 6 tréninků celého vršku + 6 tréninků spodku) a cítím se skvěle! Síla roste, váhově se taky posunujeme, a i když byl minulý týden tristní, momentálně nemůžu být spokojenější. 🙃 Alespoň co se vršku týče.

Dva týdny objemového plánu přinesly také nová zjištění ohledně spodní části mého těla. Například jsem si potvrdila to, že moje nohy chtějí opět těžké váhy, krátké pauzy a ideálně supersérie. A že one heavy legday is not enough. A potřeby svého těla prostě nemůžete ignorovat, kór když chcete, aby to příští rok v létě nějak vypadalo (a když vám trenérka hrozí závody) 🤔. Asi nemá cenu se moc do detailu rozepisovat o tom, jak to bude v praxi vypadat, vidím to ale na pondělní těžké dřepy v supersérii s lehčími čelními, středeční klasické těžké mrtvolky v supersérii s lehčími rumunskými, a páteční extra těžké předkopy v kombinaci s těžkým legpressem.

Zdá se vám toho málo? Jo, mně taky, dorážkové či pumpovací cviky typu zakopávání, snožování/roznožování, hip-thrusty či výpady neřeším, těmi se vždy nějak random dorazím. Protože abych pravdu řekla, 3-5 opakování moje svaly prostě necítí, a je jedno jestli cvičím s lehkou nebo těžkou váhou. Moje nohy se proberou až při tom 6. opakování a více. A nejvíce se probírají právě při supersériích těžkých cviků s těmi lehčími, ale věřím tomu, že to tak má většina z vás. ☺️

A je tu ještě jedna věc, které si za poslední dva týdny objemovky všímám – stabilizovaly se mi chutěěě. 🙌🤗 Což znamená – virbl prosím – že jsem se svým jídelníčkem opět spokojena. ☺️🎉 Jím tehdy, když mám hlad, přijímám dostatečné množství kalorií a stále se stravuji nízkosacharidově. A víte, z čeho mám největší radost? Že moje kulinářské dovednosti se zlepšují a jídla jsou opravdu výborná i přesto jak jsou jednoduchá a rychlá (což potvrzují i ti, kteří je mohli ochutnat, viz můj perníček). Postupně bych vám je sem ráda vkládala formou recepisů, neboť věřím, že se sem tam najde den, kdy nemáte náladu na high carbs a ocenili byste spíše něco tučného. ☺️ A nebojte, slibovaný článek o mém stravování bude, jen musím přijít na způsob, jak to nejlépe uchopit, abyste se neunudili k smrti a mělo to pro vás nějaký přínos. 🙈

Závěrem bych jen chtěla dodat, že mám takový pocit, jakoby se vše opět hýbalo tím správným směrem, za což jsem neskonale vděčná, protože posledních pár měsíců bylo opravdu náročných. Ale o tom zas někdy jindy. 🙃 Teď už dobrou noc. ❤️

Pac a pusu, Gábi

#ObjemovkaJakoVino: Konec první části

Můj milý deníčku,

je to tu! Uteklo to jako voda, až se mi tomu nechce věřit. 😊 První část naší objemové fáze je úspěšně u konce a je čas na nějaké to zhodnocení a rekapitulaci. Ale jak začít? No standardně zeširoka. 🤓

Často se mě skrze direct zprávy na Instagramu ptáte, jak dlouho cvičím (i přesto, že to mám napsáno v profilu, nicméně už jsem si zvykla, že lidé nečtou, nýbrž skenují obsah stránky -> UX rule Nr. 1 🙌), takže ještě jednou – do posilovny jako takové chodím už 2 roky, ale pod vedením trenérky Lenky cvičím od srpna 2016 s tím, že tak nějak pořádně s váhami jsme začaly cvičit v prosinci téhož roku. A jelikož jsme zjistily, že si při zvedání těžkého železa moje tělo chrochtá blahem, vydaly jsme se směrem bodybuildingu a zima/jaro 2017 pro mě byly ve znamení jakési rádoby objemové fáze (tehdy jsem tomu ale objemovka neříkala, podstatné pro mě bylo, že jsme se každý další týden s Leňou snažily dosáhnout váhového maxima). 💪 Toto období pro mě bylo přínosné zejména v tom, že jsem více poznala své tělo a jeho asymetrie, objevila své slabiny a zjistila, že bez rozvoje zádového svalstva, souvislého posilování středu a síly se dál neposunu. Nejkritičtější partií pro mě tehdy byly bicepsové svaly, tam to prostě ne a ne posunout, a potom zmiňovaný střed těla, který ne a ne držet tělo zpevněné. Takže jsme jakýmsi random způsobem pokračovaly až do září, abychom v říjnu společnými silami naskočily do objemové fáze. A pěkně zostra. 😎

Zde už je ten termín oprávněný, protože i když se jednalo o plán velmi individuální, základní zásady objemovky byly dodrženy. Částečně. Zbytek plánu vycházel z toho, co víme, že na ta naše tělíčka funguje nejlépe. A to je zkrátka vysoký počet opakování ideálně s vyšší váhou + minimální pauzy. Konkrétní plán ale sepisovat nebudu, stejně by vás to spíše nudilo. 🙈 Takže co k tomu říci? Celá fáze uběhla opravdu velmi rychle a velmi v pohodě, až jsem sama koukala, že nebyly téměř žádné problémy. Tento týden jsme se posunuly na váhy, na kterých jsme na jaře objemovku ukončily. Hlavní rozdíl je však v tom, že teď jsme teprve cca v jedné třetině celé objemové fáze. 😅 Za sebe můžu říci, že moje bicepsové svaly už rozhodně nejsou nejslabší partií celého mého těla, ba naopak podstatně zesílily. Stejně tak markantně zesílily i svaly zádové, které jsou zároveň definovanější, z čehož mám upřímnou radost. 🙏

O něco urostlejší jsou také svaly prsní, to dokonce takovým způsobem, že se mi mezi nimi dělá járek i ve chvíli, kdy nemám podprsenku! 😂 A i s tou podprsenkou už to vypadá opět o něco lépe než předtím (aneb když ti zmizel tuk, narvi do košíčků alespoň ten sval 😃). Delty, to je taková kapitola sama pro sebe. Je to partie, kterou cvičím velice ráda, ale u které už přebírá velení mozek, takže i když bych zvládala např. na tlacích těžší váhy, jakmile se rozklepu ve středu těla, je konec. Ale taková perlička – jeden trénink se mi podařilo vzít si váhu jednoruček takovou, kterou měla mít na tuto partii zrovna Leňa (já jsem v tlacích asi o 3 kg za ní) – koukla jsem se do špatné kolonky. 🙈 Ale víte co? I když jsem při první sérii jednoručku hodila do klína, ty další  jsem odjela víceméně bez problémů. A v ten moment jsem si uvědomila, že je to opravdu jen o nastavení v mozku – když si budete říkat, že to nedáte, tak to prostě nedáte i kdybyste se měli 💩 Ale zpět k deltám – i ty jsou podstatně silnější, a díky letní dietce i vyrýsovanější a pěkně mi pod světly proužkatí. 🙊

No a k tricepsovým svalům asi nemá moc cenu se vyjadřovat – tuto partii hodnotím jako nejsilnější partii celého vršku, takže zde je kapacita zatím opravdu nevyčerpána. 😊 IMG_3602  IMG_3601

A jak je to s tou spodní částí těla? Vy, kteří mě sledujete delší dobu tak víte, že pěkně na pendrek. 😕 Pokud by každá část těla měla mít nějaké znamení či vlastnost, tak moje nohy jsou jednoznačně tvrdohlavý býk či beran. Připomínám, že mi do vínku byly naděleny silné nohy spíše mužského vzezření a větší hýždě – nikdy jsem s tím neměla problém, ba naopak jsem se rozhodla z nich vytěžit maximum a udělat z nich svoji přednost. Ale bohužel jsou to mrchy tvrdohlavé, a i když je v nich skrytá velká síla, mají svou hlavu. 😒 Z dosavadního pozorování tak vím, že na svaly stehenní mi nejlépe zabírají předkopy na všechny možné způsoby (a toto je pro moje kvadricepsy extrémně důležité), dá se říct, že každý trénink, který cvičím předkopy, je naprostý unikát – a že byste asi nevěřili, kolik variací předkopů se dá vymyslet. 😅 Podvozkové partie, které mě poslouchají o trošičku lépe, jsou zadní strany stehenní a hýždě. Zjistila jsem totiž, že na ně až tak neplatí extrémně těžké váhy, jako naopak řádné procítění cviků v kombinaci se supersériemi. Proto jsem se v minulém měsíci zaměřovala hlavně na lehčí až středně těžké váhy, při kterých jsem daný cvik pořádně procítila a soustředila se hlavně na správný postoj (posed). ☺️ Ale abych “nevyšla ze cviku“, naordinovala jsem si každý pátek těžký trénink obsahující hlavně základní cviky (dřepy a mrtvé tahy) v supersériích doplněné random cviky na hýždě dle aktuální nálady. 😊

  

Noo, a jak to bude dál? Co se vršku týče, tak se dá podstatě říct, že budeme pokračovat v současném systému individuálu s tím rozdílem, že u všech partií navýšíme počet těžkých cviků (doposud jsme totiž u obou objemových fází praktikovaly jeden těžký cvik na jednu partii). Příští týden bude opět spíše pozorovací, takže uvidíme, co to dá. A co se spodku týče, tak tam upřímně ještě sama nevím, jedno je však jisté – páteční #heavylegday zůstává, protože těžké váhy jsou prostě láska. ❤️

A teď už se nenechte zdržovat. Přeji příjemný sobotní večer! 🙌

Gábi

 

#ObjemovkaJakoVino: Piece of cake

Pěkný nedělní večer přeji!

Opět se hlásím s tak už nějak pravidelným fitness updatem naší objemové fáze, která je trénink od tréninku vtipnější. Ptáte se proč? Mno, musím uznat, že pokud nás s Leňou při cvičení někdo sleduje z povzdálí, musí z nás občas chytat záchvaty smíchu. -> #StayRetard #PribehyObycejnehoSilenstvi 😃

Už jsou to tři týdny (čili půlka měsíce), co jsme zpátky v sedle s názvem objemovka. Vím, že spousta lidí označení této fáze nemá rádo, osobně nechápu proč. Objem přeci nutně nemusí znamenat nabírání obrovských tukových zásob. Já mám ten název spojený primárně s rostoucím objemem svalové hmoty. 💪😇 Ale to bych asi zacházela dost do detailů, takže zpět k reportu – tento týden šel velmi dobře. Řekla bych, že až hladce. A zjistila jsem (nečekaně), že je to všechno jenom o té zpropadené hlavě a nastaveném mindsetu – jakmile si totiž vsugerujete, že to nedáte, tak to prostě nedáte, i kdyby jste se měli po*rat. 💩 Osobně jsem se o tom přesvědčila u tlaků na ramena v sedě s jednoručkami – zatímco minulý týden jsem na sebe hodila činku (jo, jsem v pořádku, a ne, nebolelo to), tento týden jsem tlakovala jako pán! Tlaky s jednoručkami mi vadí pouze v jednom ohledu – jakmile nemám perfektně zafixovaný střed těla, rozkymácím se a pak přebírá velení strach v hlavě. V tomto ohledu jsem opravdu ráda za Leňu, která mi jistí partie náchylné na úraz (třeba lokty).

Ale prozatím držíme tempo a navyšujeme váhy stanoveným způsobem, i když u takové jednoručky za hlavu (tricepsový cvik) očekávám v příštích týdnech stop stav. Abyste rozumněli, naše posilovna nemá jednoručky všech váhových kategorií, což v praxi znamená následující: První týden objemovky jsem začínala na váze 35 kg a mělo se týden co týden navýšit o 1 kg. Mno, ale 36kg činku nemáme, takže jsme druhý týden cvičily s 37čkou. To bylo ještě v pohodě, triceps je nejsilnějšího partií celého mého vršku. Tento týden se mělo navýšit na 38 kg. Takovou jednoručku ale v posilovně taky nemáme, takže jsme vzaly kterou? No samozřejmě že nejbližší dostupnou, takže hello 39kg mrcho! 🙊 V tento moment už šlo do tuhého, neboť jsme tu činku ve dvou musely dostat nahoru na trůn (= divná lavice zabírající velké množství místa 😃), a opravdu jsem u tohoto cviku měla strach jak o sebe, tak o Leňu. Asi by mi nebyla vděčná, kdybych na ni tu činku hodila (nebo kdyby mi přistála na noze, ono ani ten 15kg kotouč tehdy v létě nebyl nic příjemného 💩🙊 -> aneb sportem k trvalé invaliditě).

A jelikož se nacházíme v půlce plánu a z předchozí objemové fáze máme vypozorováno, že to je ta část, kdy si svaly začínají zvykat, nastává čas na menší změny. Je to z toho důvodu, že chceme, aby byly svaly neustále v pozoru a pracovaly tak, jak potřebujeme. Přeci nebudeme ztrácet 2 týdny když víme, že to těm našim svalům dá naprosté minimum. 💪🤔 Zatím tento individuální systém objemovky hodnotím velice kladně. Každý trénink je pro nás ve znamení vyšších váh, obrovské pumpy a překonávání sebe samých. Co je na tom ale nejlepší je fakt, že i když svaly při provádění cviků křičí (a občas i my), jakmile přijde na pauzu mezi sériemi, už opět vymýšlíme, co dalšího bysme mohly vyzkoušet. Prostě pokud máme s Leňou něco společného, tak to, že nemáme limity a jsme ochotné vyzkoušet vše, což mě neskutečně baví a naplňuje. 😌 I z toho důvodu čekají naši alma máter Old Style Gym veeeelké změny, a nejen ji. Aneb #TeamEuforia k vašim službám. Již brzy. Takže stay tuned. 🙈

No a co standardní páteční heavy legday? Klasicky jsem opět navýšila na zadních dřepech (aktuální maximum 67,5 kg), i na těch čelních, zde jsem však byla limitována úchopem – již pár týdnů mě bolí levé předloktí, takže se mi hůře držela osa. Ale sérii jsem odjela a Leňa na moji prosbu po tréninku provedla masáž předloktí. No, co vám budu povídat, nebudu lhát když napíšu, že jsem se při tom málem pozvracela. A to jakože fakt. 🤢😪 Po KAŽDÉ Lenině masáži si říkám, že to byla top strop bolest a že určitě nemůže být nic horšího. Už bych se mohla ponaučit, protože zatím každá partie, kterou mi Leňa rozmasírovala, pro mě byla ve znamení top strop bolestí – ta úleva v dalších dnech je však k nezaplacení 😭🙌. Ale zpět k tréninku – stejně jako jsem navýšila na dřepech jsem navyšovala i na mrtvolách, ale pravděpodobně jsem neměla svůj den, neboť jsem musela ubrat (na 65 kg). To mi ale vůbec nevadilo, je třeba vypilovat techniku a pořádně cvik procítit, na honění ega aktuálně není prostor (za to mi bolavá bedra nebo jiné strasti nestojí). Ale jakmile bude provedení cviku dle mých představ, s čistým svědomím navýším – přeci jen chci svalíky stimulovat i touto cestou. ☺️ Tento týden se mi však potvrzuje, že zrovna pro tu hýžďovou část těla bohatě stačí i 10kg kettlebel a opravdu poctivé procítění cviku. Prdka pak bolí tak, že do ní chytám křeče (a to se mi dřív opravdu nestávalo). 😅🍑

No, ráda bych se vykecávala dál, ale mám takový pocit, že zas blbě blábolím, takže to radši ukončím i přesto, že jsem slíbila se rozepsat o svém aktuálním stravovacím vývoji. Ale možná je to spíše na krapet osobnější #kecoprdy, takže pokud vás to zajímá, vyčkejte, určitě vás o to neochudím. 🙌 Zatím svoje aktuální stravování dodržuji pouze 7 dní, ale již teď vím, že těch 7 dní stačilo na to, aby se moje hlava a tělo hodilo do pohody. 😍 Takže věřím, že když v tomto systému vytrvám, budu opět spokojená ve své vlastní kůži a nebudu se xichtit pokaždé, když se na sebe podívám do zrcadla. 🙈

A to už je ode mě opravdu vše, mějte krásný zbytek víkendu!

Gábi

#ObjemovkaJakoVino: Jedeme bomby!

Můj milý deníčku,

další týden objemovky za námi a nastal čas na nějaké to shrnutí. A když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně ani není co shrnovat. Vše probíhalo tak, jak mělo. Vše, kromě mojí stravy. 🙄 Neodpustila jsem si totiž testování těch božských Lucky Alvin másel (příchutě mléčná a bílá čoko), které se šíří Instagramovou fitness komunitou doslova jako lavina. A varuji vás, pokud milujete ořechová másla stejně jako já, a hlídáte si příjem, budete mít problém, a to sakra velký! Jen tak pro zajímavost – moje 330 g skleničky vydržely DVA dny!! 🙈😭 A jelikož mám špatné svědomí, nákup dalších skleniček už se opravdu konat nebude (promiň Alvine 😔), naopak se bude pořizovat osobní váha, která na mě bude působit jako pomyslný bič – i když vím, že váha je jen číslo, opravdu nechci na konci roku vypadat jako čuník, proto je potřeba přitáhnout otěže.

Ale zpět ke cvičení. 😇 Takže jsme s trenérkou společnými silami absolvovaly druhý (a první ostrý) týden objemovky. V našem tréninku došlo k pár změnám – Leňa teď cvičí ráno, a já večer. A už začínám chápat, proč je většinou v posilce narváno právě v tuto denní dobu – pod těmi světly to tělo, respektive svaly, vypadá úplně jinak. 😅 … Opětovně zažívám pocity svalovky, a domů chodím krapet KO. 😪 A jak jsem si myslela, že tento stav pro mě bude ideální, protože budu v noci spát jako dudek, mýlila jsem se. Stále se v noci po dvou hodinách budím. Jelikož před spaním hodně piji, chodím pak do tajemné komnaty vykonávat potřebu, ale často se stane, že už nezaberu. 😕 Nejprve jsem si myslela, že za to může přerušovaný půst, který jsem v rámci diety praktikovala, a že bude chvíli trvat, než se mé tělo zmátoří. Nicméně tento způsob stravování už cca měsíc nepraktikuji, a spánek stále nikde. 😔

Druhý týden objemovky mi ukázal, že mi značně zesílila záda i přesto, že jsem neustále tvrdila, jak je mám slabá. To už teď není pravda. 🙈 A spolu se zády zesílily také moje bicepsy (o tricepsu nemluvě, ten je již pověstný), které byly ještě půl roku dozadu jako mátohy. Teď už konečně vnímám, že tam nějaké svaly (a dokonce i silné) jsou. 😁 Co už tak silné není jsou moje prsní svaly. I když jsou větší, než bývaly, sílu mi nepřidaly. Na benchpressu sice váhy navyšujeme (aktuálka je 65 kg, maximálka 75 kg), ale pořád mám pocit, že mě ta osa jednoho krásného dne zalehne. Což je v kombinaci s mým vypínacím pravým prsním svalem a přední deltou docela dost možné.

Ale kašleme na vršek, it’s all about that legs! 💪 Jak jsem avizovala již v předchozích článcích, mívám teď každý pátek těžký legday, což v mém podání znamená dřepy, dřepy a mrtvoly. A rovnou v supersériích. Rozhodla jsem se totiž, že dám na prdel předním/čelním dřepům (protože ty zadní mi prostě nevyhovují a nevidím v nich takový efekt), takže bych se do konce roku ráda dostala na nějakou ucházející váhu – chtěla bych totiž supersetovat přední a zadní dřepy zároveň, ale tak, abych nemusela zabrat dva stojany. I když mají moje nohy kapacitu na podstatně vyšší váhu, navyšování mi nejvíce brzdí úchop – stále jsem si ještě neosvojila držení osy takovým způsobem, abych se buď nedusila a nebo to netahala zápěstími. 🙈

Musím vám však říct, že tady ty páteční legdaye jsou opět to pravé ořechové pro moje hýžďáky 🍑. Konečně se totiž maximálně soustředím na provedení cviku a je to opravdu znát. Takže sice cvičím o něco delší dobu, protože každý cvik, každé opakování pořádně prociťuji a opravdu hodně dbám na techniku, ale o to víc to poté cítím další dny (takže třeba dnes cítím vnitřní stehenní svalstvo, kterému jsem dala zabrat při snožování, a také prsa, ale pššt). A důležitost postoje si uvědomuji i v běžném životě, např. při chůzi do schodů – běžně jsem totiž do schodů chodila v předklonu, teď se rovnám a mám podsazenou pánev. ☺️

No, a to je opět z týdenního fitness updatu vše. ☺️ Nějak mě přes bolest hlavy stále nenapadá nic originálnějšího, než to, co jsem napsala výše. A uznávám, že to není můj nejlepší článek, ale snad mi to odpustíte výměnou za tento recept na božskou obědovečeři, kterou jsem dnes testovala (není totiž nad to nakoupit si dýně a pak na ně měsíc a půl nesáhnout). Jednoduchá a chutná tak, že i můj tatínek ji ocenil. 🙈

Tak se mějte krásně a zase někdy příště!

Gábi

Tři měsíce do léta!

Víte, co je nejhorší? Když toho máte na srdci tolik, že nevíte odkud začít. Takže začnu systematicky. 🙂

Opět nám končí další týden, ale u mě to není důvod k smutku, nýbrž důvod k radosti. Ačkoliv mám stále hodně práce (i proto se můj avizovaný článek musel přesunout až na dnešek 🙁 ) a občas pocit, že nic nestíhám, miluji ten zápřah! Můj život se posledních několik měsíců skládá pouze ze tří míst: homeworkgym. Před pár dny mi moje máma řekla, že si s kolegyněmi v práci myslí, že přece nemůžu vůbec žít. Ale ačkoliv se to může jevit jakkoliv, můj život je přesně takový, jaký ho chci mít. Již dávno jsem pochopila, že nebudu dělat něco, co mi nečiní radost, nebudu se do ničeho nutit a lámat nic přes koleno. Moc dobře vím, že všechno má svůj čas a do některých činností a rozhodnutí prostě člověk musí postupně dospět.

Březen byl pro mě ve znamení totální down fáze, což jsem psala i v minulém článku. Ale rozhodla jsem se tomuto období nepodlehnout
a začít zase bojovat. A vyplatilo se! Opět mě začala bavit práce, a to dokonce tak, že jsem se rozhodla do svého JÁ ještě více
investovat v podobě oprášení programátorských znalostí – pokud to nevíte, jsem napůl informatik, a i když jsem nikdy nechtěla být
full-time programátorem/kodérem, aktuálně v této oblasti pociťuji jisté slabiny, které mi nedovolují stávající práci vykonávat tak,
jak bych si přála. A to přitom byly doby, kdy mě programování v C# fest bavilo. 🙂 Takže toliko k mojí profesní kariéře, myslím si, že
většina z vás je tu stejně kvůli cvičení, ale nebojte se, až budu mít dlouhou chvíli, i článek na téma “Co je ta Macáková vlastně zač” se tu objeví. 🙂

Co se cvičící sféry týče, ukončila jsem minicut, jehož výsledky byly docela ucházející (-4 cm v pase je asi můj největší úspěch),
a rozhodla se přejít do reverzního diety – stávající příjem byl opět pod bazálním metabolismem, do čehož jsem se už nikdy nechtěla dostat, ale když je váš běžný příjem na úrovni bazálu, tak se pak těžko vytváří deficit. A jelikož jsem během minicutu vlnila sacharidy a díky #lowcarb dnům objevila spoustu skvělých vegetariánských dobrot bohatých na tuky (třeba uzený tempeh <3), řekla jsem si, že si ještě nějakou dobu na lowcarbu pobudu. Musím říct, že jsem se bála stavu, který jsem měla loni v létě, když jsem tento systém uplatňovala poprvé – tehdy jsem měla potřebu se vždy jednou za čas strašně zprasit jen proto, že jsem tělu odpírala něco, co tak strašně chtělo (pečivo :-/), a cpala jsem do něj mléčné výrobky horem dolem. Ale teď jsem si řekla dost, pokud lowcarb, tak inteligentně. Koupila jsem si Cukrfree kuchařku (kdo nezná, doporučuji si projít blog www.cukrfree.cz), tuny ořechů na namletí (mandle a pékanové) a ořechových másel, vysokoprocentní čokoládovou hmotu a máslo z Čokoládovny Troubelice, nízkosacharidovou zeleninu a ovoce, a v neposlední řadě ZERO záchrany z Aktinu (Bodylab Zero Toppingy). A verdikt? Moje stravování je aktuálně velice snesitelné, a to dokonce tak, že na pečivo nemám chutě skoro vůbec, stejně tak na sladké či jiné věci, po kterých se mi dříve sbíhaly sliny.

Prvních pár dnů jsem byla trošičku unavená, měla jsem stavy, kdy mi mozek odmítal fungovat a tělo chtělo spát. Ale pak jsem se nějak adaptovala a dokonce i vstávání ráno pro mě nebylo žádný problém (vzbudila jsem se v 6 hodin a byla jsem čilá jako rybička). A víte, co je nejvíc vtipné? Včera (v sobotu) jsem byla u babičky z tatínkovy strany, která je proslulá svou typickou českou kuchyní (tuky, tuky, tuky a sloní porce) a klasickým podstrojováním. Připravovala jsem se na to celý týden a řekla si, že jednou za čas tento mega cheat day prostě řešit nebudu (no dostala jsem do sebe za včerejšek snad 8 tisíc kalorií 😀), ale co mě dost překvapilo, že ihned po obědě, kdy jsem do sebe dostala oběd složený ve velké míře ze sacharidů, jsem byla zralá na postel. Nacucávání se sacharidy pokračovalo celý den a moje únava rapidně stoupala. Takový stav jsem opravdu dloooouho neměla, a o to víc jsem se těšila na dnešek a svůj režim, který je sice podstatně chudší, ale méně zatěžující než včerejší obžérství (a to buďte rádi, že nevidíte ten nafouknutý žaludek a pupek, který nyní mám).

O problematice mého stravování bych mohla básnit do nekonečna, co je však ještě důležité zmínit je fakt, že za dobu, co jsem na lowcarbu, jsem shodila cca 3 kg váhy (od Vánoc dokonce 5 kg, tam jsem dosahovala váhy i 73-75 kg). Bála jsem se, že úbytek nastal hlavně u svalů, protože si přijdu pořád stejně tučná, ale ne, svaly to opravdu nebyly – v pátek jsem se vážila na diagnostické váze Tanita v posilovně, která sice nebude asi tak precizní jako InBody, ale vážím se na ní od doby, co cvičím s Leničkou masochistkou, takže rozdíl by zkreslen být neměl (jen procentuální hodnoty budou buď vyšší či nižší než v reálu). A jak jsem dopadla? Když jsem se vážila poprvé, měla jsem nějakých 72 kg a 22 % tělesného tuku (což je prý normální podíl u průměrné ženy). V té době jsem si nemyslela, že někdy klesnu pod 20 % (natož pod 70 kg), bylo to pro mě úplně nereálné. Ale klesla jsem, a to právě v pátek. Vážila jsem se ráno na lačno před cvičením, kdy mi váha dvakrát po sobě ukázala magických 68,9 kg a 17,7 % tuku !! Takže i z toho důvodu jsem sobotní obžérství podstoupila – byla to pro mě oslava a zároveň ukončení veškerých přežíracích dní a ponoření se do striktnějšího, ale pořád #IIFYM systému stravování, protože do léta chci ještě více svalů a méně tuků (ono totiž v kanclu pod oblečením ten sixpack bude vidět:-D). 🙂

A s budováním svalové hmoty souvisí vlastně ta druhá část mého fitness života – trénink v gymu. Dostala jsem plán šitý na míru svým požadavkům, které zněly takto: Split tréninků na vršek a spodek, kdy obě partie budu cvičit objemovým způsobem stejný počet dní, v praxi to pak vypadá následovně – po/st/pá cvičíme vršek + core, út/čt/so cvičím spodek (výjímku tvoří situace jako rodinné události či nečekané pracovní povinnosti a předkopy, u kterých už mám takovou váhu, že prostě potřebuji dopomoc, takže je cvičíme v pondělí) a v neděli mám restday či plavání. Prozatím jsem si legdaye kočírovala sama, ale jelikož jsem při cvičení značně nekreativní, rozhodla jsem se o plán požádat Léňu, která je odpalovacími kombinacemi cviků populární. A hned po prvním úterním legdayi jsem věděla, že jsem udělala dobře. Hýždě jsem měla napumpované a bolavé ještě dva dny poté a konečně jsem opět měla pocit, že můj spodek maká. Tento plán mám aktuálně na 6 týdnů, ale už teď tak nějak tuším, že tento systém bude to pravé ořechové a budu v něm pokračovat až do léta (takže cca 3 měsíce).

Mno, a to je z mé strany asi vše, dneska to byl opravdu spíše report, než nějaký #deepthoughts článek, což ale není na škodu, protože jsem blog zřizovala primárně kvůli fitness (tý)deníčku. To, že sem občas napíšu i něco osobnějšího, je pro mě spíše způsob, kterým uvolňuji kapacitu mozku na důležitější věci. Nevěřili byste, jak moc to pomáhá. 🙂

Krásný zbytek neděle!

Gabča

Bylo nebylo (a nějak zase bude)

Když jsem loni v létě (srpen 2016) začínala cvičit s Leničkou masochistkou (konečně jí můžu udělat pořádné promo a zmínit i její webovky www.stenie.cz), věděla jsem, že jsem na počátku něčeho úžasného. Na počátku cesty za tělem, které jsem nikdy neměla, a o které jsem do té doby snad ani nestála. Ovšem moje vnímání a priority se se srpnem 2016 dost změnily. Začala jsem vnímat cvičení a posilovnu jako něco, co mě doslova naplňuje, ne jen pouhý koníček, ale životní styl. Něco, o čem už teď vím, že pokud se toho budu muset někdy vzdát, bude mě to velmi velmi mrzet. Ale to se snad v nejbližší době nestane. Aktuálně své tělo vnímám skoro jako domácího mazlíčka. 🙂 O toho se taky staráte, jak nejlépe umíte. Krmíte ho vybraným krmivem, pečujete o něj s láskou a snažíte se o co nejdelší životnost. A vlastně díky tomu poslednímu bodu jsem Leničku požádala o koučing.

Důvod na začátku byl jasný – vychýlený trapézový sval a bolavá záda. Leňu jsem za dobu návštěv naší Old Style Gym posilovny velmi dobře poznala a tak jsem věděla, že je to odborník na slovo vzatý. Velmi dobře rozumí tomu, co dělá, od stravování přes tréninky až po masáže. A to, co dělá, dělá velmi precizně a mnohdy i více než na 100 %. Máte cíl? Ale nevíte jak na něj? Tak přesně proto tu je. Nebude to snadné, a občas to bude bolet (hodně), ale bude to stát za to. Důkazem toho všeho jsem já. Aktuálně s ní trénuji již 5 měsíců, a lituji, že jsem do toho nešla dříve. Ale občas prostě musíte padnout na hubu (třeba si domrvit trapéz O:-)), abyste viděli jasněji. A pořád si myslím, že jsem prozřela docela brzy. 🙂

První měsíc byly naše tréninky spíše taková hra – testovaly jsme, co tomu mému tělu vyhovuje, zda cviky zaměřené spíše na zvýšení tepové frekvence (většinou blbiny na TRXách s vlastní váhou – a že nejsem žádný drobeček, aktuálka je 70 kg při 172 cm) nebo naopak silové cviky zaměřené na rozvoj svalů. A i když jsem zvládala dobře obojí, časem jsem chtěla více. Právě díky (teď už zrušenému) Instagramu jsem prozřela do světa českého fitness a osvojila si představu symetrického, osvaleného těla. Bikina ze mě nikdy nebude, tato soutěž se mi příčí, a nemám k tomu ani predispozice. Do vínku mi byla nadělena postava spíše mužského vzezření, ale naštěstí s vosím pasem. Takže mám silné nohy, větší hýždě, malé (spíš žádné) poprsí, ale k tomu všemu úzký pas. 🙂 Vždy jsem říkala, že nohy mám po taťkovi. Jeho maminka mi zase říkala, že zadek a nohy budu mít vždycky, že to my Macákovi máme v genech. A na nohách makám odjakživa (než jsem přičichla k posilování, X let jsem cvičila s přestávkami domácí programy typu Shaun T / Jillian Michaels).

I díky tomu jsem měla nerovnoměrně rozvinuté svaly. Zatímco vršek byl ochablý, nohama jsem mohla roztlačit snad i to auto (zatím ale neotestováno). No a proto jsme se doposud ve trénincích zaměřovaly z velké části i na vršek. Nejprve klasickými split tréninky s nízkými váhami (každý trénink jsem cvičila jinou partii vršku a separátně i spodek). Poté (v prosinci 2016) full-body tréninky s postupným zvyšováním vah (zde se jednalo o to, že každý trénink jsem cvičila všechny tělesné partie, čili záda, ramena, prsa, biceps, triceps, přední nohy a zadní nohy). Tento způsob tréninku měl obrovský vliv hlavně na rozvoj svalstva a síly ve vrchní části těla. Sice si pořád přijdu slabá jako moucha, ale na hrazdě už konečně bojuji se svojí vlastní váhou (i když s Leninou pomocí :-)). No ale soustředění se na vršek zase vedlo k zanedbávání spodní části těla. I když jsem měla každý trénink cviky na nohy, nestačilo mi to. Moje nohy byly doposud zvyklé makat (o to víc v mých začátcích v posilovně, kdy jsem je drtila každý trénink těžkými dřepy). A proto jsem se Leni svěřila, že bych svůj plán na leden chtěla mírně změnit a zkusit si něco jako #EverydayIsLegday challenge. Většinou se tento hashtag nebere až tak doslovně, používá se tehdy, když každý trénink cvičíte i nohy. Už to ale neznamená, že je cvičíte 7 dní v týdnu. No, já se netajím tím, že když mám cíl a správné vedení, jdu si za svým, což jsem si potvrdila hlavně v posledních měsících v posilovně. V plánu bylo tedy cvičení nohou každý, každičký den, byť lehce. Prostě jsem chtěla mít nohy pořád v zápřahu. Těžce s vlastními tréninky, které provádím o víkendu, když hlídám posilovnu. A doplňkově právě s Leňou a její kreativitou (bohudík je na šílené kombinace cviků přímo génius, ale když naopak zvolí nějaký standardní cvik jako např. předkopy, můžu si být jistá, že z toho stroje odlezu po čtyřech – vyzkoušeno).

A jak se mi vedlo? Ze začátku to šlo hladce a moje nohy si chrochtaly blahem, ale jelikož mě v půlce ledna skolila (opět) chřipka, byla jsem nucena svoji challenge přerušit. 🙁 S chřipkou jsem se setkala již o Vánocích 2016 a také v listopadu 2016, kdy jsme byly s mými děvčaty v Londýně. Proto jsem si řekla DOST, žádná další chřipka už nebude a tato se pořádně vyléčí a vyleží. I z toho důvodu jsem zavítala k doktorovi, u kterého jsem nebyla už cca 7 let. :-/ Ale občas je potřeba podstoupit oběti, o to víc, pokud máte vysoké cíle a tyto cíle chcete splnit. Dnes (26. 1. 2016) mám již “jen” rýmu, ale stále odkašlávám, takže do posilovny zavítám až příští týden.

V souvislosti s #EverydayIsLegday challenge jsem chtěla podstoupit i čtyřtýdenní minicut. No bohužel i na ten jsem rezignovala. Ze začátku nemoci mi nebylo dvakrát do zpěvu a měla jsem pocit, že tělo na mé minicut stravě strádá (aby ne). Proto jsem se rozhodla dát mu to, oč si žádá – jídlo, vitamíny, hory ovoce a medíkových čajíčků. A vyplatilo se. Sice ze mě není žádná Twiggy, kterou jsem se měla po minicutu stát (pokus o špatný vtip), ale i tak jsem se myslím dost krotila. Špíček na břichu stále mám, ten se mnou půjde i do horoucích pekel. Nicméně bych řekla, že na celkové tukové zásobě šlo něco málo dolů, stejně tak ale i na té svalové. 🙁 Hold takový je život, jednou jste nahoře, a z toho hned zase dole. Ale o to větší bomby pojedu příští týden, kdy zahajuji challenge novou, a tentokrát i s minicutem tak, jak má být. 🙂

Tak #staytuned, bude to stát za to. 🙂

GG

 

Poznámka z 19.03.2017:

K vyhodnocení #EverydayIsLegday challenge se ještě dostanu, ráda bych tento způsob posilování porovnala s tréninkovým splitem, který chystáme na období od 20.03.2017.