Víte, co je nejhorší? Když toho máte na srdci tolik, že nevíte odkud začít. Takže začnu systematicky. 🙂
Opět nám končí další týden, ale u mě to není důvod k smutku, nýbrž důvod k radosti. Ačkoliv mám stále hodně práce (i proto se můj avizovaný článek musel přesunout až na dnešek 🙁 ) a občas pocit, že nic nestíhám, miluji ten zápřah! Můj život se posledních několik měsíců skládá pouze ze tří míst: home – work – gym. Před pár dny mi moje máma řekla, že si s kolegyněmi v práci myslí, že přece nemůžu vůbec žít. Ale ačkoliv se to může jevit jakkoliv, můj život je přesně takový, jaký ho chci mít. Již dávno jsem pochopila, že nebudu dělat něco, co mi nečiní radost, nebudu se do ničeho nutit a lámat nic přes koleno. Moc dobře vím, že všechno má svůj čas a do některých činností a rozhodnutí prostě člověk musí postupně dospět.
Březen byl pro mě ve znamení totální down fáze, což jsem psala i v minulém článku. Ale rozhodla jsem se tomuto období nepodlehnout
a začít zase bojovat. A vyplatilo se! Opět mě začala bavit práce, a to dokonce tak, že jsem se rozhodla do svého JÁ ještě více
investovat v podobě oprášení programátorských znalostí – pokud to nevíte, jsem napůl informatik, a i když jsem nikdy nechtěla být
full-time programátorem/kodérem, aktuálně v této oblasti pociťuji jisté slabiny, které mi nedovolují stávající práci vykonávat tak,
jak bych si přála. A to přitom byly doby, kdy mě programování v C# fest bavilo. 🙂 Takže toliko k mojí profesní kariéře, myslím si, že
většina z vás je tu stejně kvůli cvičení, ale nebojte se, až budu mít dlouhou chvíli, i článek na téma “Co je ta Macáková vlastně zač” se tu objeví. 🙂
Co se cvičící sféry týče, ukončila jsem minicut, jehož výsledky byly docela ucházející (-4 cm v pase je asi můj největší úspěch),
a rozhodla se přejít do reverzního diety – stávající příjem byl opět pod bazálním metabolismem, do čehož jsem se už nikdy nechtěla dostat, ale když je váš běžný příjem na úrovni bazálu, tak se pak těžko vytváří deficit. A jelikož jsem během minicutu vlnila sacharidy a díky #lowcarb dnům objevila spoustu skvělých vegetariánských dobrot bohatých na tuky (třeba uzený tempeh <3), řekla jsem si, že si ještě nějakou dobu na lowcarbu pobudu. Musím říct, že jsem se bála stavu, který jsem měla loni v létě, když jsem tento systém uplatňovala poprvé – tehdy jsem měla potřebu se vždy jednou za čas strašně zprasit jen proto, že jsem tělu odpírala něco, co tak strašně chtělo (pečivo :-/), a cpala jsem do něj mléčné výrobky horem dolem. Ale teď jsem si řekla dost, pokud lowcarb, tak inteligentně. Koupila jsem si Cukrfree kuchařku (kdo nezná, doporučuji si projít blog www.cukrfree.cz), tuny ořechů na namletí (mandle a pékanové) a ořechových másel, vysokoprocentní čokoládovou hmotu a máslo z Čokoládovny Troubelice, nízkosacharidovou zeleninu a ovoce, a v neposlední řadě ZERO záchrany z Aktinu (Bodylab Zero Toppingy). A verdikt? Moje stravování je aktuálně velice snesitelné, a to dokonce tak, že na pečivo nemám chutě skoro vůbec, stejně tak na sladké či jiné věci, po kterých se mi dříve sbíhaly sliny.
Prvních pár dnů jsem byla trošičku unavená, měla jsem stavy, kdy mi mozek odmítal fungovat a tělo chtělo spát. Ale pak jsem se nějak adaptovala a dokonce i vstávání ráno pro mě nebylo žádný problém (vzbudila jsem se v 6 hodin a byla jsem čilá jako rybička). A víte, co je nejvíc vtipné? Včera (v sobotu) jsem byla u babičky z tatínkovy strany, která je proslulá svou typickou českou kuchyní (tuky, tuky, tuky a sloní porce) a klasickým podstrojováním. Připravovala jsem se na to celý týden a řekla si, že jednou za čas tento mega cheat day prostě řešit nebudu (no dostala jsem do sebe za včerejšek snad 8 tisíc kalorií 😀), ale co mě dost překvapilo, že ihned po obědě, kdy jsem do sebe dostala oběd složený ve velké míře ze sacharidů, jsem byla zralá na postel. Nacucávání se sacharidy pokračovalo celý den a moje únava rapidně stoupala. Takový stav jsem opravdu dloooouho neměla, a o to víc jsem se těšila na dnešek a svůj režim, který je sice podstatně chudší, ale méně zatěžující než včerejší obžérství (a to buďte rádi, že nevidíte ten nafouknutý žaludek a pupek, který nyní mám).
O problematice mého stravování bych mohla básnit do nekonečna, co je však ještě důležité zmínit je fakt, že za dobu, co jsem na lowcarbu, jsem shodila cca 3 kg váhy (od Vánoc dokonce 5 kg, tam jsem dosahovala váhy i 73-75 kg). Bála jsem se, že úbytek nastal hlavně u svalů, protože si přijdu pořád stejně tučná, ale ne, svaly to opravdu nebyly – v pátek jsem se vážila na diagnostické váze Tanita v posilovně, která sice nebude asi tak precizní jako InBody, ale vážím se na ní od doby, co cvičím s Leničkou masochistkou, takže rozdíl by zkreslen být neměl (jen procentuální hodnoty budou buď vyšší či nižší než v reálu). A jak jsem dopadla? Když jsem se vážila poprvé, měla jsem nějakých 72 kg a 22 % tělesného tuku (což je prý normální podíl u průměrné ženy). V té době jsem si nemyslela, že někdy klesnu pod 20 % (natož pod 70 kg), bylo to pro mě úplně nereálné. Ale klesla jsem, a to právě v pátek. Vážila jsem se ráno na lačno před cvičením, kdy mi váha dvakrát po sobě ukázala magických 68,9 kg a 17,7 % tuku !! Takže i z toho důvodu jsem sobotní obžérství podstoupila – byla to pro mě oslava a zároveň ukončení veškerých přežíracích dní a ponoření se do striktnějšího, ale pořád #IIFYM systému stravování, protože do léta chci ještě více svalů a méně tuků (ono totiž v kanclu pod oblečením ten sixpack bude vidět:-D). 🙂
A s budováním svalové hmoty souvisí vlastně ta druhá část mého fitness života – trénink v gymu. Dostala jsem plán šitý na míru svým požadavkům, které zněly takto: Split tréninků na vršek a spodek, kdy obě partie budu cvičit objemovým způsobem stejný počet dní, v praxi to pak vypadá následovně – po/st/pá cvičíme vršek + core, út/čt/so cvičím spodek (výjímku tvoří situace jako rodinné události či nečekané pracovní povinnosti a předkopy, u kterých už mám takovou váhu, že prostě potřebuji dopomoc, takže je cvičíme v pondělí) a v neděli mám restday či plavání. Prozatím jsem si legdaye kočírovala sama, ale jelikož jsem při cvičení značně nekreativní, rozhodla jsem se o plán požádat Léňu, která je odpalovacími kombinacemi cviků populární. A hned po prvním úterním legdayi jsem věděla, že jsem udělala dobře. Hýždě jsem měla napumpované a bolavé ještě dva dny poté a konečně jsem opět měla pocit, že můj spodek maká. Tento plán mám aktuálně na 6 týdnů, ale už teď tak nějak tuším, že tento systém bude to pravé ořechové a budu v něm pokračovat až do léta (takže cca 3 měsíce).
Mno, a to je z mé strany asi vše, dneska to byl opravdu spíše report, než nějaký #deepthoughts článek, což ale není na škodu, protože jsem blog zřizovala primárně kvůli fitness (tý)deníčku. To, že sem občas napíšu i něco osobnějšího, je pro mě spíše způsob, kterým uvolňuji kapacitu mozku na důležitější věci. Nevěřili byste, jak moc to pomáhá. 🙂
Krásný zbytek neděle!
Gabča
Napsat komentář