Moji drazí,

ti z vás, kteří mě znají (ať už osobně či skrze IG, blog, whatever), tak ví, že doby, kdy jsem socky (= sociální sítě) uznávala, jsou dávno pryč. Na druhou stranu jsem se nikdy netajila tím, že psaní článků je pro mě jakousi formou vyčištění hlavy. Nepíšu často, protože mám vždycky potřebu dostat ze sebe vše, co se mi motá v hlavě (a že je to kolikrát hodně velkej bordel), a čím více se do toho nutím, tím spíš mě opouští Múza… Ale když už se rozepíšu, chci ať to má hlavu a patu a ať to těm z vás, kteří se obětujete to přečíst, něco dá…

Stále se to všechno motá (a bude motat) kolem zdravého životního stylu, cvičení, atd… A i když už nemám potřebu dávat o sobě tolik vědět (třeba ve formě pravidelných IG stories a příspěvků), na tom, že posilku a vše kolem ní miluju, se stále nic nezměnilo. Co se však krapet změnilo je můj fitness cíl. A proto po dlouhé době slavnostně avizuji další ze série pel mel článků, který najdete již na staronové doméně (zde) a v novém hávu, do kterého budu postupně přetavovat celý web – ten už však nebude pouhým “blogem”, ale “mnou samou”.

Celý tento proces však bude náročný, hlavně co se nervů týče. Kdybych však měla čekat na dokončení webu do takové podoby, v jaké ho chci mít, tohoto článku se dočkáte nejdříve na Vánoce. Takže s chutí do čtení – pro zbytek obsahu však doporučuji subdoménu, na které se nacházíte nyní, a která je aktuálně – dle mého názoru – stále krásnější a uživatelsky přívětivější. Tak pěkné počtení!

– Gábi

PS: Na “novou” doménu postupně přetavím všechny články z mého současného fitka a na této zanechám pouze ty “oldstajlácké”. I když je tato kapitola již uzavřena, stále je součástí mého aktuálního já a nezaslouží si výmaz.

Otrava jídlem – už zase? 🤔

Tak je to tu zase… I letos jako vloni jsem si pro velký úspěch a překvapivé výsledky co se vysekanosti břišní oblasti týče zopakovala několikadenní střevní chřipku. Původce této politováníhodné události mi není doposud znám. Nejprve jsem si myslela, že za to může lepek, který se schovával v nevinně vyhlížející omáčce pod masíčkem, jež mému tatínkovi poslala hodná babička, a kterou jsem omylem okusila (myslela jsem si, že to je soc, který já tuze ráda). No a jelikož jsem tento týden finišovala Whole30, reakce na lepek infiltrovaný v podobě jíšky do kastrůlku s masem z kolene mě napadla s ohledem na dosavadní zkušenosti jako první. 🤔

Zajímá tě víc? Tak honem na můj staronový web!

(ne)Whole30, část 2.

V první části (ne)Whole30 jste se mohli dozvědět, co za program jsem se to vlastně rozhodla do svého stravovacího režimu zařadit a jakým způsobem jsem si ho upravila pro potřeby své fitness cesty.

Zařazovací fáze

Po absolvování 30-ti denní očisty metabolismu jsem se rozhodla podstoupit také doporučovanou zařazovací fázi, protože mě opravdu zajímalo, jak moje tělo reaguje na konkrétní alergeny ve stravě. To bych to ale nebyla já, abych i tu zařazovací fázi nepojmula trochu jinak – jednoduše jsem otestovala vše, o čem jsem si myslela, že mému tělu nedělá dobře. Takže mimo základní potraviny typu mléčné výrobky, lepek, luštěniny či cukry, jsem testovala např. také umělá sladidla …

NE sladidlům

Zajímá tě víc? Tak honem na můj staronový web!

(ne)Whole30, část 1.

Prolog

Je sobota odpoledne, konkrétně 16:18, a mě už to vyvalování se na sluníčku a spalování fleků nějak přestalo bavit. Ty necelé čtyři hodiny za to však stály … Jen tak, jak vás rodiče stvořili, se vyvalit na balkon … Zavřít oči a nechat plynout všechny myšlenky, ale u žádné z nich se nezastavovat … Soustředit se maximálně na to, aby to spalování bylo co nejvíce rovnoměrné (což se samozřejmě nestalo, to už bych od své kůže chtěla opravdu hodně 😏).

Posledních pár týdnů se mi nedaří zrelaxovat mysl, je jako kdyby v napětí. Neustále se mi hlavou honí nějací strašáci… 🧟‍♀️ Z toho, co bylo nebo naopak nebylo … Z toho, co bude nebo naopak už nikdy nemusí být … A tak tu máme rozlámané a zničené tělo po trénincích ve fitku v kombinaci s neutišenou myslí, která mě v noci budí ze spaní a já se pak div nesesypu cestou na záchod … A dnešních pár hodin pod azurovým nebem bylo to pravé ořechové … Společnost mi dělala pouze nová Joy, Cukrfree kuchařka a moje myšlenky na nějaký ten pobyt u moře, který snad letos vyjde. Však už si nějakou tu dovolenou taky zasloužím/e!

Zajímá tě víc? Tak honem na můj staronový web!

 

 

Co se stalo / děje / bude dít …

Moji drazí (teď už spíš občasní) čtenáři,

od mého posledního příspěvku uplynula dlooouhá doba, a stejně jako všechno ostatní v mém životě to má své důvody. Již jsou to nějaké čtyři měsíce, co jsem se rozhodla opustit svou alma mater posilovnu Old Style Gym – upřímně stále nevím, co se tehdy stalo, ale na 100 % jsem věděla, že potřebuji změnu. Okamžitě. Neboť hrozilo zbláznění se z toho všeho. A tak jsem kromě změny posilovny deaktivovala i Instagram a rozhodla se přejít do kompletního ústraní od všeho a všech. Tato rozhodnutí stále vnímám jako to nejlepší, co jsem pro sebe a svůj niterní klid mohla udělat. I když jsem si to neuvědomovala, nebo možná spíš nechtěla připustit, bylo toho na mě moc a potřebovala jsem zvolnit. Což se i stalo. Posilovna se tak pro mě stala tím, čím měla být už dávno. Místem, kam přijdu, hodinu dvě drtím vše, co se dá, a po této době odcházím. Nestarám se o nic jiného – žádný úklid, žádná hlídka za barem, žádný marketing a péče o sociální sítě… A tak to má být. Alespoň prozatím.

Aktuálně jsem sama sobě jak trenérem, tak výživovým poradcem, a musím pyšně prohlásit, že rozhodně nestrádám! Leňa mi v tomto směru předala hodně, a já jí nikdy nepřestanu být vděčná za to všechno, co pro mě udělala a co mě naučila. Nicméně život jde dál, a spolu s ním pokračuje i moje cesta za krásnějším, silnějším a štíhlejším já, jen s tím rozdílem, že to už není něco, co bych chtěla veřejně propírat. A je to tak dobře. 😌 Takže sbohem Instagrame, už ti nepřispěji žádnými lascivními fotkami nebo bootypózami na honění lajků a followers. Na to tam máš uživatelek dost. A co si budeme povídat – to, co jsou některé slečny schopny zasdílet, je občas až do nebe volající (aneb když nezaujmeš zadkem, vytas koz.. prsa 🐐🐐). Ale téma Instagram by byl na samostatný článek, do čehož se raději pouštět nechci. Myslím všichni víme, na co se snažím poukázat.

Když jsem pak v posledním příspěvku hlásila, že mám se svými webovkami velké plány, byla to pravda. Chtěla jsem si konečně nahodit svoje grafické portfolio a zpropagovat více sebe samu, jakožto člověka, který vám v lecčem dokáže pomoci (UX/UI/design, atd.). Blog měl sloužit spíše jako doplněk. Ale jelikož je můj život doslova a do písmene jedna velká horská dráha, opět z toho sešlo. Uvědomila jsem si, že by to spělo pouze ke druhé existenční krizi a mojí noční nespavosti. A tohle období teď nějakou dobu nechci zažít. Aktuálně si užívám toho “luxusu”, že pracuji opravdu jen pro jednu firmu a čistě v rámci pracovního týdne – víkendy mám vyhrazeny pro sebe samu, rodinu a kamarády. Sem tam se sice vyskytne nějaká grafická či jiná zakázka, ale musím se hooodně přemlouvat, abych ji vůbec přijala (#staylazy 🙈).

Ale na blog jako takový jsem nezanevřela. I když jsem teď ve fázi, kdy i prokrastinace na internetu mě vůbec nebaví (naopak mě opět hodně začlo bavit sledování filmů a věnování se sobě samé 😊😊😊) a radši si jdu zaběhat/zaplavat, sem bych stále chtěla přispívat. Záměrně nepíšu jak často, protože moje Múza je veeelmi nevyzpytatelná, ale pokud budu mít co na srdci, budu se snažit k článku dokopat. Na co se tak můžete těšit? Nooo, třeba na něco o stravovacím programu Whole30, kterým jsem si v modifikované verzi sama prošla a hodně si ho oblíbila, a který už potřetí absolvuji (pozn. G. modifikované Whole30 = takové stravování, které více sedí mé snaze o lowcarb/keto životní styl). ☺ Určitě bych se více chtěla rozepsat o tom, o co se vlastně jedná, co mi to přineslo, jak jsem program modifikovala, atd. Vnímám ho totiž jako velice zajímavý nástroj, díky kterému poznáte vlastní tělo, a řeknu vám, že mě tento program a jeho výsledky opravdu hodně překvapily.

Ale čím vás obohatím dál si netroufám odhadovat – možná se rozepíšu o něčem ze světa fitness, možná taky ne. Jelikož jsem teď sama sobě trenérem i makrokoučem, rozhodla jsem se svoje tělo pojmout jako objekt hodný testování, čemuž přizpůsobuji také tréninky a stravování. Cíl je však jasný – stáhnout do září co nejvíce tuku a nezbláznit se z toho (což už samo o sobě bude dost těžké 😁). A pokud se mi to povede a podzimní objemovka bude ve znamení žádného/zdravého přibírání (= co nejvyšší kalorický příjem + co nejnižší procento tuku navíc), tak se budu plácat po svých teď už docela širokých zádech.

A abyste viděli, že opravdu stále cvičím, přidávám fotku z jednoho ranního tréninku ramínek (stav před fitkem a po fitku). 😏💪

Taak se mějte famfárově!

– Gábi

Byla to dlouhá, dlooouhá doba. Hodně věcí se semlelo, a pořád se toho dost mele. I přesto mám však pocit, že si všechno sedlo tam, kam mělo. Najednou to všechno začalo zapadat do sebe a dávat megavelký smysl. A i přes všechny ty zmatky, které se teď udály, nestojím na místě, naopak se dá říct, že běžím kupředu. A jak jsem byla rozhodnutá, že spolu se zrušením Instagramu (yes, deaktivován, a zatím jeho obnovu neplánuju) postupně přestanu přispívat i sem, nestane se tak. Na to mám ten svůj fitness deníček až moc ráda.

Ještě nejsem úplně rozhodnutá, co tu vlastně všechno bude, ale díky událostem v poslední době, o kterých se snad jednoho krásného dne budu schopna rozepsat, mám s celými stránkami včetně blogu hodně v plánu. Čas mi hraje do karet, chuť a energie také, tak teď už jen ta kreativita nesmí zklamat. Protože sama sobě jsem svým nejhorším zákazníkem. Tak mi držte palce a víte jak, #staytuned!

– Gábi

#ObjemovkaJakoVíno: Nový začátek

Můj milý deníčku,

tak jsem to minulý týden opět nestihla. Mlátím se do hlavy, můj time-management poslední dobou pokulhává, ale opět se toho děje tolik, že nevím, kde mi hlava stojí. I přesto všechno mám však pocit vyklidnění, nejsem roztěkaná, nemám pocit existenční krize a hlavně polevil ten hrozný pocit, že potřebuji všechno stihnout a změnit do konce roku 2017. Toto je ale na trošku delší povídání osobnějšího rázu. Možná příště. 😉 Ale resty je třeba napravovat, proto opět shrnu jak tento, tak minulý týden.

S Euforií jsme minulý týden dokončily 2. objemový měsíc. A ano, neodcvičily jsme všech pět týdnů. Ptáte se proč? Ve finále je to jednoduché, ačkoliv byl plán náročný a občas i krapet destruktivní, pátý týden už by nám opět nepřinesl nic jiného než stagnaci. Proto jsme se dohodly, že naskočíme na nový plán a započneme tak 3. objemový měsíc. Tento plán vytvářela Leňa sama, nemluvila jsem jí do toho. Měla jsem pouze jediný požadavek – nechtěla jsem chodit cvičit každý den a nechtěla jsem cvičit více jak hodinu a půl (pak už to stejně není efektivní). A proto bylo nutné udělat menší změny, např. necvičit celý vršek každý trénink, ale pěkně ho rozdělit + skloubit s nohama. No, v hlavě a na papíře to vždy vypadá lépe než v praxi, ale i snaha se cení. 😅

V pátek jsme odcvičily první týden nového plánu a opět nemůžu říct půl křivého slova. Ve váhách pokračujeme víceméně tam, kde jsme skončily minulý týden, obměnily jsme cviky, zařadily ty dlouho opomíjené (např. pullover ❤️🙏) a rozsekaly to na cimprcampr. 💪 Jak jsem již psala na svém Instagramu, novým parťákem mých tréninků se tento týden stal pre-workout Prom-In Nitrox Pump. Ale abych pravdu řekla, asi se vrátím zpět k Cell(s)Exu od Amixu. Sice mě po něm nesvědilo tělo tolik jako po Nitrox Pumpu, ale celkový pocit a trénink byl daleko lepší. Po Nitrox Pumpu jsem se cítila tak nějak jetě, zatímco CellEx mi fungoval mnohem lépe i na soustředění. Ale problematika pre-workoutů je značně komplikovaná, tyto přípravky působí na každého úplně jinak, a hlavně závisí na rozpoložení dotyčné osoby, odpočinku, zda předtím jedl či nikoliv … Ale to asi všichni víme. 🙈 Každopádně CellEx jsem používala v 1. i 2. objemovém měsíci vždy v pátek, kdy jsem cvičila těžce nohy. A účinky byly každý ten trénink stejné, rozpoložení nerozpoložení. Takže jak jsem ho ze začátku hanila právě skrze nedodstatečnou svědivost, asi mu dám opět šanci.

Ale dost o nakopávkách, pojďme na ty tréninky. ☺️ I když 2. objemový plán vytvořený mnou byl časově náročný a někdy i destruktivní, síla šla opět nahoru. Největší nárůst jsem spozorovala opět u zádového svalstva, za což jsem opravdu strašně vděčná (ani nevíte, jak dlouho mě trápila slabá záda) a u bicepsů. Na bicepsový zdvih s jednoručkou jsme se dostaly až na 18 kg a musím říct, že u této váhy bojujeme hlavně s úchopem. Zatímco svaly jako takové můžou, úchop povoluje. Co se týče prsních svalů, tak nejzajímavějším cvikem jak starého, tak nového plánu je opět bench-press, kde jsme se dostaly až na váhu 85 kg – tu bereme jako pomyslný strop, který budeme dále překonávat (v novém plánu bench-press zůstal a začínáme na váze 75 kg). Je to už takové to maximum, které zvládnete dobře na jedno, dvě opakování, ale ne na 5 sérií po 5. A jelikož my na jedno, dvě opakování nehrajeme, nechceme to lámat přes koleno. 😇 Partii, kterou asi nemá cenu nějak rozebírat, je triceps. Budu se opět opakovat, ale toto je prostě nejsilnější partie mého vršku, a přímo úměrně tomu ten sval také vypadá (už se těším, až ho vytesám 😌). A co ramínka? No i zde se síla posunula o level výš, ale to hlavně díky pevnějšímu středu těla, jehož “slabost” mě např. při tlacích značně omezovala. Jakmile totiž nejsem dostatečně pevná ve středu těla, snadno se pak rozkymácím a tlaky začínají být nebezpečné jak pro mě, tak pro Leňu. Takže tento cvik je u mě do značné míry i o hlavě, nechci přivodit zranění ani sobě, ani nikomu v mém okolí. Tento plán nám dohromady zabere hodinu cvičení, což je cca půl hodiny na každou, a to je přesně to, co jsem po Leni chtěla. Mít dostatek času ještě na trénink nohou.

Tam se mi toho nakonec až tak moc nezměnilo, opět zachovávám těžké základní cviky typu dřep a mrtvý tah v kombinaci s dorážkovými cviky typu snožování / roznožování / zakopávání. Výjimkou se stává včerejší páteční trénink, kdy jsem se rozhodla znovu zapojit systém 10×10. Takto jsem si včera odcvičila výpady na multipressu, hip-thrustery s EZtkou, a legpress snožmo (pak jsem se ještě dorazila rumunskými mrtvými tahy na jedné noze), a řeknu vám, že se po dlouhé době dostavil ten slavný pocit, kdy si těžce sedám už jen na pouhý záchod. 😂 A to mám dnes naordinovanou masáž celých nohou včetně hýždí, takže se opravdu “těším”. Ale co je podstatné, že mě těžké tréninky nohou ještě neomrzely, a kór když se mi ve středu povedlo 5×6 mrtvých tahů se 70 kg. Je to opět po dlouhé době nejvyšší váha, na kterou jsem se dostala, a dost pravděpodobně také váha, přes kterou opět delší dobu nepůjdu. Spíše se na ní zastavím a budu si hrát s počtem opakování a celkovým systémem cvičení.

A to je z tohoto reportu vše! Tentokrát to bude bez detailnějších fotek, protože upřímně stále není co fotit (objem no). A když si to tak po sobě zpětně čtu, tak je to i bez srdíčka. Co tím myslím? Moje myšlenky jsou aktuálně úplně jinde a nebudu lhát, tento report píši spíše ze setrvačnosti. Ani ne tak kvůli tomu, zda si to přečte někdo jiný, ale protože chci mít zmonitorované myšlenky a hodnocení každého jednotlivého tréninkového týdne – lépe se pak nastavují tréninkové strategie do budoucna. Ale srdíčko tu chybí hlavně proto, že je momentálně někde jinde – opět se uvelebilo v posilovně, kde je mu v poslední době moc dobře. 🙏😇 Něco už jsem vám naznačovala u posledního příspěvku na IG. A rozhodně je se na co těšit, i když zatím nemůžu sdělit více informací. Tak snad už jen to standardní #staytuned, bude to velkéé.

Páá, G.

 

Edit: Poslušně hlásím, že masáž nohou proběhla – pravé půlce hýždí se to nelíbilo, takže ta musela být pouze “pohlazena”, zbytek nohou se víceméně dal zvládnout (i když sem tam byly okamžiky, kdy se mi chtělo brečet). Nejkritičtější byla tentokrát lýtka, kde se mi udělaly nějaké sraženiny a bylo třeba je rozkašit. 😒 Noo, nebudu lhát, můj práh bolesti je neustále pokoušen a neustále se zvyšuje. 🙈 Už se jen děsím okamžiku, kdy budu chtít víc. 😂

#ObjemovkaJakoVíno: Tak je to tu zase

Můj milý deníčku,

čas plyne rychlostí blesku a tak tu máme opět půlku tréninkového měsíce. A opět se stalo to, co při všech předchozích plánech. Tentokrát jsem to ale nečekala, po prvních dvou týdnech jsem si opravdu myslela, že jsem to s nastavením plánu přepískla, ale evidentně ne. Laťka byla nastavena vysoko, a i když se zdálo, že budeme muset plán upravit, neboť ho nebudeme schopné dokončit, tento týden potvrdil, že pro naše duo aka Team Euforia neexistují žádné hranice ani limity. A to, co pro nás bylo před dvěma týdny vražedné, je teď opět v pohodě. 🤔

Tento týden byl ale jiný v tom, že jsme necvičily standardně pondělí – středa – pátek, ale středa – čtvrtek – pátek (hold když si Macáková dovolenkuje … 😅). Chtěla jsem ten čtvrteční (alias středeční) trénink vynechat, ale nakonec jsme si řekly, že nejsme máčky a že to prostě odcvičíme. A hádejte co … Pohodičkaaa. ☺️ A to dokonce tak, že jsme dnes, v neděli, odcvičily plán pondělní 🙊 (pondělky jsou totiž u nás v posilce docela našlapané a máme pak problém vůbec odcvičit a včas zavřít). Já teda nevím jak Leňa, ale já osobně se necítím vůbec unavená, vyčerpaná. Ba naopak se cítím naprosto skvěle a nabitá energií. A co je hlavní – vidím, že mi neuvěřitelným způsobem roste síla (hlavně v té zádové partii, taková páteční 22kg činka k pasu byla “lehká jako pírko”). Toto tvrzení jsem si dnes potvrdila při benchpressu, kdy jsem “na pána” odjela 3 série po 4 opakováních s 80 kg (při té čtvrté mi začalo opět vypínat pravé přední rameno).

Ale při cvičení tricepsové partie se stalo něco, co jsem opravdu nečekala (asi jako Kája Gott každý rok na předávání Slavíků). Existuje jeden cvik na tuto část vršku, který je náročný jak pro člověka, co jej zrovna cvičí, tak pro spottera – triceps press na multipressu (nějak moc eSek tam 😁). A jak ho normálně dokáži odcvičit relativně pouze s menší dopomocí, tak dnes vůbec. Tricepsové svaly mi vypnuly. ALE ÚPLNĚ! 😱 Nebyla jsem schopná je vůbec zatnout, nebyla jsem schopná zaháknout osu zpět do drážky. A ani četné změny úchopů nepomohly. V ten moment jsem vůbec nechápala, co se děje, protože mě nic nebolelo, ale prostě triceps ne a ne to dát. Byla jsem zmatená jak lesní včela a ptala se sama sebe “What did just happen here?!” Jediným logickým vysvětlením pro mě zůstává fakt, že tři dny těžkých silových tréninků po sobě nejsou to pravé ořechové, a to ani tehdy když se tělo necítí znaveno (protože mozek je kulišák a dokáže bolest zablokovat, stejně tak nakopávač 💩).

A jelikož jsem se minulý týden rozhodla opět praštit do častějších těžkých legdayů, učinila jsem změny i v tomto směru. A tak tedy opět dřepuju, a světe div se, dokonce mě to i baví. 🙃 Nebudu lhát, dřepům jsem se dlouhou dobu vyhýbala, navíc mě ten cvik vůbec nebavil a už jenom z představy dřepů jsem měla osypky. Ale zlá kletba byla prolomena a dřepy mi teď vůbec nedělají problém. Zatím se sice držím váhově mezi 70-75 kg, ale třeba se mi opět podaří překonat svůj strach a do konce roku si znovu zkusit stovku. 😅 Nechci to však lámat přes koleno, pokud nebudu dřepovat čistě s nižšími váhami, stovečka se konat nebude. Úrazů a honění ega už bylo dost vloni. 😇 Naopak moje nejoblíbenější mrtvé tahy s těžkými váhami jsou teď mým největším strašákem. 😒 Ozývá se mi při nich pravý lopatkový sval a rozhodně to není vůbec příjemné. Takže je potřeba jít s váhou dolů a poslat tam více opakování, ideálně v supersériích. 🙏

Tento týden jsem také učinila rozhodnutí v oblasti cardia – začnu jej v malých dávkách (= 3×20 minut) opět zařazovat. Jednak je to pro mě fajn rozehřívka právě před těmi těžkými cviky na nohy, a druhak je to taková moje příprava na redukci (+ Vánoce 😅). Jak jsem již psala dříve, tentokrát chci redukci zahájit hned z kraje roku a redukovat pozvolna, do žádných drastických diet se už pouštět nehodlám (a může mě moje tulenní forma sr*t sebevíc). Konkrétní strategii budu ještě konzultovat s Leňou, ale už teď vím, že na množství jídla chceme sahat až tehdy, když vyšší výdej přestane fungovat (a že jsem ochotná cardiovat třeba i tři hodiny 😁).

A to je k dnešnímu fitness updatu vše!

xoxo, Gábi

Definice fitness postavy: Existuje?

Je úterý 20.11.2017, 2:40 ráno. Já a moji přátelé trávíme čas na londýnském letišti Standsted – máme před sebou cca 5 hodin čekání na let směr Pardubice, Česká republika. Sedíme na jednom z mála volných míst, po své levici mám velké cappucino, na klíně tablet. “Tak co s těmi několika volnými hodinami, kdy spánek tak nějak nepřipadá v úvahu, provedu?”, ptám se sama sebe. Číst si e-book (Jídlo na prvním místě, kdyby vás to zajímalo 😜)? Browserovat? Prokrastinovat na Instagramu? Ani na jednu z těch činností nemám tu správnou náladu. Navíc se mi nechce být úplně neproduktivní. Otevírám tedy svůj blog a přemýšlím nad články, které jsem měla v plánu sepsat. A do oka mi padl ten, který právě začínáte číst. Jen bych dopředu chtěla upozornit, že se nejedná o žádné vědecké poznatky či studie, ale čistě o mé myšlenky a můj osobní názor ohledně definice fitness postavy. Aneb jak to vnímám já.

Kdysi dávno jsem na Instagram přidala fotku. Fotku, po které mi v directu přistála zajímavá zpráva. Obsah té zprávy asi není až tak důležitý, kazdopádně mohu poděkovat jejímu odesílateli za to, že jsem se nad daným tématem zamyslela. 🤗 Ale abyste byli v obraze – dotyčný mi psal, že moje postava je spíše mužského vzezření, že stále čeká, kdy uvidí právě TU fitness postavu. Nebudu lhát, po přečtení zprávy se ve mně mísily všelijaké pocity, nejvíc se mi ale chtělo smát. Tehdy mi totiž v hlavě vyvstala otázka, jestli vůbec existuje definice fitness postavy? Nebo všeobecně definice fitness? 🤔 Dost možná ano, ale za mě je součástí fitness sféry každý, kdo se rozhodl pro své zdraví využívat nějaké přidané fyzické aktivity. A osobně je mi celkem jedno, zda se jedná o ranní běh do práce, jízdu na kole místo cestování autem, cvičení doma v obývacím pokoji či zvedání činek v posilovně. Fitness pro mě není synonymem pouze těžkých vah a pobytu ve “fitku”. Protože každý z těchto vyjmenovaných druhů pohybů nějakým způsobem hraje ve prospěch našeho zdraví (teď prosím vynechejme sportovní aktivity na profesionální úrovni, zde už by se dalo spekulovat nad tím, jestli je to ještě zdravé či naopak, ono co si budeme povídat – všeho moc škodí). A dle mého názoru je více než úctyhodné, když se v dnešní době snahy o komplexní automatizaci všeho a všech donutí lidé dobrovolně vykonávat ještě nějakou sportovní aktivitu navíc – i kdyby to měla být pouze chůze do schodů místo ježdění výtahem. 🙈

Každý pohyb navíc má benefity jak pro naše tělo, tak pro naši mysl. Někdo se spokojí s menší intenzitou pohybu, někdo naopak potřebuje více. Já se řadím spíše do té druhé skupiny. Do té, která chce a potřebuje mnohem mnohem více energetického výdeje. A i když bych se kategoricky mohla řadit spíše mezi bodybuildery/weightliftery/sem tam i powerliftery (😂), rozhodně se nebojím své příspěvky (na Instagramu) označovat hashtagem #fitness (navíc si stále hrajeme jen se slovíčky). Proč? Protože pro mě fitness není ve znamení 6 % podkožního tuku a obrovských svalů. Pro mě jsou součástí fitness komunity právě všichni ti, kteří se pro své zdraví či dobrý pocit rozhodli hýbat. Takže kdybych měla odpovědět na otázku, jaká je vlastně definice fitness postavy, bez okolků přiznám, že sama nevím, i když určitou představu v hlavě mám. Ano, co se týče mé postavy – je spíše mužského vzezření a stále obalená velkým množstvím podkožního tuku, na druhou stranu je již značně osvalená (což si sem tam vyargumentovávám i before/after kolážemi) se značně rozvinutou silou.

A ano, mohla bych se teď rozepsat o tom, jak je v plánu budovat více svalů a redukovat podkožní tuk, ale to chceme ve finále téměř všichni, kteří bodybuildingem žijeme. Pokud bych ale měla zůstat čistě ve sféře fitness, pak je moje postava dostačující. Na soutežní prkna se nechystám, jsem se sebou spíše spokojená než naopak, a rozhodně se cítím být fit (stále mi nedělá problém rozeběhnout se na autobus či špacírovat celý den po městě), což se snažím podporovat i vhodným stravováním a regenerací. Ale kdyby nějaká oficiální definice fitness postavy přece jen existovala (např. těch již zmiňovaných 6 % podkožního tuku a co nejvyšší hmotnost svalů), pak je třeba si uvědomit, že Řím taky nepostavili za den, a že i to budování pěkné a udržitelné formy trvá ne týdny, ale měsíce, spíše roky, a ve finále pak na těch soutěžních prknech jde o celkový dojem, než o čísla či centimetry. I z toho důvodu mi nejsou sympatické soutěže tohoto rázu. Jednak se teď vyrojilo nějak velké množství bikin (a vy víte, že tuto kategorii ja přímo “miluju”), a druhak právě ta subjektivita hodnocení.

Osobně se mi těla bikin spíš nelíbí než líbí, přijde mi to “málo”. Ale předpokládám, že kdyby definice fitness postavy existovala, začínalo by se právě u této kategorie, dost možná by se tato kategorie stala právě ideálem fitness postavy. Možná si dost fandím (asi určitě 😅), ale tak nějak si myslím, že kdybych vytrvala a sesekala tuk na nějakou hodně nízkou hodnotu (řekněme 10 % a méně), mohla bych si na ta prkna stoupnout taky. Ostatně – sem tam na IG vídám případy, kdy se slečny rozhodnou soutěžit po velmi krátké době posilování, já si ale myslím, že tato soutěž potřebuje mnohem víc než jen 6-12 měsíců přípravy. Ale třeba se mýlím – zatímco někdo potřebuje delší + kvalitnější přípravu, někomu může stačit kratší a velice intenzivní (těch já zastáncem nejsem, dle mého názoru to má rychlý sklon k tomu, že se člověku vše znechutí a nakonec bude vypadat hůře než před přípravou – čest striktním výjímkám 🙏).

No, ale abych to tedy nějak shrnula – mým troufalým názorem zůstává to, že přesná definice fitness postavy neexistuje. Protože každý z nás má v hlavě nějakou představu, která se více či méně přibližuje námi nastaveným “hranicím” fitness sféry. Je to názor čistě subjektivní a nikdo nám nemůže mít za zlé, že se nám (ne)líbí to, co se nám (ne)líbí. Protože to, co pro někoho může být pomyslným stropem, je pro někoho jiného pouze odrazovým můstkem. A z toho vyplývá, že bychom si všichni měli dávat pozor na to, co říkáme či píšeme. Většinou totiž nevíme, s jakými bubáky, ať už fyzickými či psychickými, se ten druhý potýká, a to co pro nás znamená pouhé nevinné zkonstatování nějaké skutečnosti, může druhého solidně zamrzet, protože ta postava, kterou my jen tak smeteme ze stolu, je jeho životní dílo, životní úsilí a třeba i ten pomyslný strop. A když to zkombinujeme s tím, že se spousta lidí nemá rádo (i když si myslí pravý opak), je na průšvih zaděláno. Ale o sebelásce až někdy jindy, taky se jí neustále učím a stále čekám, kdy vyjde slunce i v této oblasti. 🙈

Takže tak no. Moji představu o fitness postavě již znáte, ale ještě jednou – jsou na ni potřeba vlastně jen dva předpoklady: takové procento tuku, aby měly svaly šanci se ukázat + množství svalové hmoty větší než je obvyklé. Teď je řada na vás – máte svoji vysněnou představu o té “pravé” fitness postavě? Pokud ano, podělte se se mnou buď v komentářích a nebo v directu na Instagramu. 🤗

Pac a pusu, Gábi

Poznámka: Fotku v náhledu jsem nevybrala náhodou, jak můžete vědět z mého Instagramu, jedná se o moji doposud nejlepší formu, a i když bych na ní našla spoustu nedostatků (např. na mě až moc malé svaly), jsem na ni pyšná a i přes to všechno je to pro mě stav hodný označení fitness postava (nebo spíše ten správný odrazový můstek). 🙃

#ObjemovkaJakoVíno: Začíná přituhovat!

Můj milý deníčku,

minulý víkend pro mě byl ve znamení nařízeného odpočinku, takže nehrozilo žádné učení, žádná práce na vlastních projektech a taktéž žádné psaní blogu (i když to řadím spíše do rekreačních záležitostí). Naopak jsem hojně uklízela, vyvařovala a vypékala vše, co se dalo. Já už prostě neumím odpočívat! 😩 No a samozřejmě když se dobrovolně rozhodnete pro prokrastinaci, najetí zpátky do režimu je krapet obtížné, třeba i z důvodu těch restů, které se za dobu odpočívání nahrnuly. A když už to v půli tohoto týdne vypadalo, že bych mohla #fitnessupdate sepsat, nakonec jsem usoudila, že než psát dva články krátce po sobě, tak radši jeden “hodnotnější”. Tak pojďme na to.

Již dva týdny s Leňou cvičíme podle nového objemového plánu. Plánu, který byl vytvořen čistě jen mnou a mou fantazií. A kterým jsem krapet přecenila naše možnosti. A to jak ty časové, tak silové. Aneb začalo přituhovat a to nejen venku. Minulý týden byl opravdu vtipný – všechny tělní partie brečely, byly jsme rozbité každý den, ale nevzdaly jsme to! Protože pokud mě moje trenérka něco naučila, tak je to právě to: “Když nemůžeš, tak přidej! Odjeď všechny série a opakování i když se ti chce brečet a máš pocit, že ti svaly prasknou.” Protože ten pocit poté je prostě k nezaplacení (a myslím si, že to všichni známe až moc dobře) – a beztak je to ten důvod, kvůli němuž všichni bušíme (a pak taky proto, že je to pořád jednodušší než někoho zabít 😁).

Leňa náš plán nazvala jako demoliční, a pravdou je, že jsem si hned při prvním tréninku nadávala, jaká jsem kráva, že jsem to tak vůbec mohla nakombinovat (jenže co si budeme povídat, na papíře to vždycky vypadá jednoduše 🙈). Ale jak jsem napsala výše, nevzdaly jsme se, a prostě jsme krapet ubraly na váhách. Ne o moc – kilo sem, kilo tam. A světe div se, pomohlo to! Aktuálně mám tedy za sebou dva týdny nového objemového plánu (= 6 tréninků celého vršku + 6 tréninků spodku) a cítím se skvěle! Síla roste, váhově se taky posunujeme, a i když byl minulý týden tristní, momentálně nemůžu být spokojenější. 🙃 Alespoň co se vršku týče.

Dva týdny objemového plánu přinesly také nová zjištění ohledně spodní části mého těla. Například jsem si potvrdila to, že moje nohy chtějí opět těžké váhy, krátké pauzy a ideálně supersérie. A že one heavy legday is not enough. A potřeby svého těla prostě nemůžete ignorovat, kór když chcete, aby to příští rok v létě nějak vypadalo (a když vám trenérka hrozí závody) 🤔. Asi nemá cenu se moc do detailu rozepisovat o tom, jak to bude v praxi vypadat, vidím to ale na pondělní těžké dřepy v supersérii s lehčími čelními, středeční klasické těžké mrtvolky v supersérii s lehčími rumunskými, a páteční extra těžké předkopy v kombinaci s těžkým legpressem.

Zdá se vám toho málo? Jo, mně taky, dorážkové či pumpovací cviky typu zakopávání, snožování/roznožování, hip-thrusty či výpady neřeším, těmi se vždy nějak random dorazím. Protože abych pravdu řekla, 3-5 opakování moje svaly prostě necítí, a je jedno jestli cvičím s lehkou nebo těžkou váhou. Moje nohy se proberou až při tom 6. opakování a více. A nejvíce se probírají právě při supersériích těžkých cviků s těmi lehčími, ale věřím tomu, že to tak má většina z vás. ☺️

A je tu ještě jedna věc, které si za poslední dva týdny objemovky všímám – stabilizovaly se mi chutěěě. 🙌🤗 Což znamená – virbl prosím – že jsem se svým jídelníčkem opět spokojena. ☺️🎉 Jím tehdy, když mám hlad, přijímám dostatečné množství kalorií a stále se stravuji nízkosacharidově. A víte, z čeho mám největší radost? Že moje kulinářské dovednosti se zlepšují a jídla jsou opravdu výborná i přesto jak jsou jednoduchá a rychlá (což potvrzují i ti, kteří je mohli ochutnat, viz můj perníček). Postupně bych vám je sem ráda vkládala formou recepisů, neboť věřím, že se sem tam najde den, kdy nemáte náladu na high carbs a ocenili byste spíše něco tučného. ☺️ A nebojte, slibovaný článek o mém stravování bude, jen musím přijít na způsob, jak to nejlépe uchopit, abyste se neunudili k smrti a mělo to pro vás nějaký přínos. 🙈

Závěrem bych jen chtěla dodat, že mám takový pocit, jakoby se vše opět hýbalo tím správným směrem, za což jsem neskonale vděčná, protože posledních pár měsíců bylo opravdu náročných. Ale o tom zas někdy jindy. 🙃 Teď už dobrou noc. ❤️

Pac a pusu, Gábi